Září 2011

Aneta ma strevni chripku

19. září 2011 v 21:04 | Storyteller |  Ze života (mého)
Prodnešek si odpusťme nadávání nad šílenou ekonomikou, a pojďme shrnout Storytellerovy školní dni tím, kdo co Storytellerovi říká:

Křenováci: "S takovou se toho v tom vlaku moc nenaučíš." (ve Slavkově přistoupil školní výlet; správně jsem odhadl, že třídenní - podle velikosti baťůžků)

Ženský: "Ticho, dávají Mou tlustou Valentýnu."

Ženský: "Umíš to účetnictví?" (pozná se podle toho, co z něj dostanu, ale na to už se nikdo nezeptá)

Aneta: "Cau omluv mne prosim te,mam nejakou strevni chripku,jestli prijdu zitra jeste nevim."

Olča: "Ano, přebytek."

Jiřka: "Tak co víkend?" (Jedna z Jiřčiných tradičních otázek :-D)

Ženský: "A ona dávala ty otázky na iškolu?"

Ženský: "A kdy máme obědovku?"

Magda: "Ne, blbneš?" (na otázku, jestli v kastlu, který spadl Lucce na hlavu, byly nějaký piva)

Moje drahá polovička: "No, jedničku." (co dostala za My family)

Nikča: "A byly v tom kastlu nějaký piva?"

Nikča: "No co ty jseš za ženskou?" (nevěděl jsem, co konkrétního dělala Lucka s Romanem na adapťáku)

Bára: "No, takže ráno čekám před tvým barákem." (šel jsem si pro řidičák)

Nikča (znovu): "A já v… (vesnice, kde Nikča bydlí)"

K předposlednímu bodu: Šel jsem si sice pro řidičák, nicméně přihlédneme-li k faktům, že:
  • jsem přišel na úřad kolem čtvrté hodiny,
  • přede mnou byla fronta přibližně šesti lidí s šesti formuláři,
  • vyřízení jednoho člověka trvalo úřednici vyřídit asi čtvrt hodiny,
  • na úřadě končí v pět hodin,
  • úředníci by občas potřebovali čtrnáct dní na poušti bez jídla,
si asi dokážete představit, jak jsem dopadl - zítra zkusím štěstí znovu.
Fotky: (ale čtěte i dále ;)

Peginka. Ona je tak roztomiloučká. :-D


Kytííí.


Pomníq. Schválně, jestli víte, kde se nachází?

Úkol o péro: Kde se nachází pomník z obrázku? Zkuste poslat odkaz na místo např. na mapách.cz; jste li pokrokoví, tak na Google maps. Ivča nabízí jedno péro (a už se nemůže dočkat na intelektuální downgrade Storytellerova publika :-D)

PS: už jste se taky tak nádherně zasnili při probírání Beatníků?

A my maturujem?

5. září 2011 v 21:14 | Storyteller |  Ze života (mého)
Lepší vstup do nového týdne, než ten dnešní, si snad ani nedokážu představit: to jsem si totiž při cestě na vlak uvědomil, že: "Jé, já nemám peněženku!" Takže valím dom, mezitím volám babičce, ať se podívá do strožoku a jde mi otevřít - no ve strožoku samozřejmě nebyla, ani v tašce, ani v šuplíku. Dívám se do baťohu (mám novej baťoh - světlemodrej, Converse, za 450 - dobrý, ne?) - a hle, ona tam byla! Jsem si ji schoval do nitra jako opatření proti kapsářům (tak důkladně, že jsem ji dnes nenašel ani já sám - no nenasralo by vás to? :D). Děda mě pak hodil na nádraží, nicméně rozmilý vlak mi ujel přímo před nosem. Vsadím se, že kdybych přišel o 5 vteřin dřív, ještě bych ho stihl. Děda mě tedy zavezl až do školy, za což jsem mu neskonale vděčný. :-)

Vím, je to se mnou hrozné. Nebo když jdu např. venčit psa - občas se vám snad taky stane, že si zapomenete vzít vodítko, sluchátka nebo sluneční brýle - ale asi nezapomenete vzít psa, ne?