Iveta a mohyla Modrých ústřic

26. června 2011 v 19:11 | Storyteller |  Elfí války
Tady máte další šílenou povídku o Ivetě a elfech. :-D Vím, že je strašná, ale to nevadí, ne? 8)

"Myslím, Iveto, že je načase povolat zpět našeho vřelého přítele."

"Ale pane, je humánní takhle oživovat, co už dávno mrtvé je?"

"Milá Ivet, humánně, ať se chovají lidé - náš vřelý přítel přeci nebyl člověk, ale elfíček."

"Ano, pane, jsi tak moudrý."

"No, předpokládá se to ode mě, což? Elf odpočívá v mohyle Modrých ústřic na samotném vrcholu kopce Hříbečku. Abys ho probudila z věčného snu, musíš natrhat pampeliškovou nať a vykouřit jí místnost, ve které odpočívá. Je ti to jasné? Zároveň si dej pozor - vítr mi našeptává do pér, že se v okolí mohyly Modrých ústřic střetne mnoho armád. Teď už jdi."


Tak jsem se vydala na další nesmírně důležitou výpravu. A hle - když procházím Fialkovým paloukem, narazím na nádhernou zelenou košatou rostlinu s listy rozvitými do sedmi paprsků. To musí být pampeliška! Hned jsem do šátku natrhala několik šišek, celá šťastná, že již brzy uvidím mého dávného přítele opět při životě.

Když jsem však po 157 kilometrech cesty přišla k úpatí kopce Hříbečku, na kterém je mohyla Modrých ústřic postavena, rázem mě veškerá radost opustila. Pod mohylou totiž mělo hnízda hejno speciálně geneticky upravených bojových slepic. Chtělo se mi vrátit se zpět, nicméně jsem si řekla, že tentokrát se již zachovám hrdinsky a nějak se těch slepic prostě zbavím. Mág - to je ta věc, kterou jsem potřebovala. Pod úpatím Hříbečku totiž sídlil Kredloffiltík, Apokalyptíkův syn.

"Kredloffiltíku, chlapče, jak se máš?"

"Jé, Ivetka, moje stará kamarádka z Ču&Ču! No ani se neptej - doslechl jsem se, že Apokalyptík, můj milovaný otec, tragicky zemřel při kolonehodě - tak tu teď truchlím a čekám, co bude dál."

"Ach, můj milý Kredloffiltíku, ani nevíš, jak je mi tě líto. Leč, věci se mají jinak - Apokalyptík nezemřel při kolonehodě, ale byl zabit temnými elfy. Chceš-li pomstít památku svého otce, pojď se mnou a pomoz mi dostat se k mohyle Modrých ústřic, kde odpočívá Věnceslav. Chtěla bych ještě naposled uctít jeho památku."

"Nuže dobrá, vyražme tedy."

Ze strategických důvodů jsem nezmínila přítomnost speciálě geneticky upravených bojových slepic, aby mi ten růžovka ještě neutekl. Á, tak už si jich všiml i on:

"Vidíš to taky? - To jsou speciálně geneticky upravené bojové slepice!"

"Jejda - co ty tu jen dělají? Myslím ale, že už si nás taky všimly. Kredloffiltíku, my budeme muset bojovat!"

"Já se speciálně geneticky upravených bojových slepic nebojím. Bóóój!"

No, vzhledem k tomu, že jsem tušila, že moje cesta bude ještě dlouhá, dala jsem Kredloffiltíkovi náskok. Ten za pomoci svých magických dovedností postupně všechny speciálně geneticky upravené bojové slepice zlikvidoval, nicméně když se začal rozhlížet, kde vězím, zakopl o kámen a zlomil si vaz.

Na truchlení jsem neměla čas, tudíž jsem pokračovala dále do kopce. Když jsem vešla do mohyly, počala jsem kouřit nasušený materiál. Náhle mi přišla směšná samotná existence všech sloupů vevnitř mohyly a věci kolem mě, jako by se vlnily a vířily a všude byly barvy a já se musela smát a smát a smát…

Za chvíli mě vzbudil Věnceslav:
"Ó, Věnceslave, jsi tu! Moment. Věnceslave??? Jaktože nejsi mrtvý?"

"Tak zaprvé, Ivetko, když někoho oživuješ, musíš vykouřit jeho okolí pampeliškou, a ne se zhulit marihuanou! A zadruhé, Jarmil na mě seslal uspávající paprsek, nikoli smrtící. A teď pojďme za Čučudějem, cítím chvění."

Když jsme však mohylu opustili, naskytl se našim očím nepěkný pohled: ohromná vojenská vřava pod Hříbečkem a místy kouř od válečných zbraní. Rozpoznali jsme, že válčí lesní elfové, enti a temní elfové.

"Co teď," ptám se Věnceslava, "co budeme dělat?"

"Milá Iveto, zahrál bych si šachy a pak bych šel možná bojovat."

S těmito slovy Věnceslav vytasil svoje meče a rozběhl se na bojiště. Ve mně se probudila dávno zapomenutá mírumilovnost a rozhodla jsem se prozatím bitvu z kopce pozorovat. Lesní elfové a enti měli nad temnými elfy menší převahu, ale o výsledku bitvy ještě zdaleka rozhodnuto nebylo, protože jak je známo, temní elfové jsou mnohem lepší kouzelníci. Vzápětí se však nad bojištěm objevila záře a sestoupil Čučuděj se slovy: "Zanechte boje, elfové, musíte se sjednotit proti vašemu společnému nepříteli!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sikar Sikar | Web | 26. června 2011 v 19:50 | Reagovat

"Lesní elfové a enti měli nad enty menší převahu" - nepomotal to náhodou autor?

Jinak je to jako vždy jedna z těch lepších fantasy současné doby a krásná sonda do homoromantiky

2 Storyteller Storyteller | Web | 26. června 2011 v 20:54 | Reagovat

[1]: Jé, děkuju za upozornění. Pomotal, no :-), ještě, že jsem tam zakomponoval jen 3 válčící rasy.

3 ratuska ratuska | Web | 27. června 2011 v 0:02 | Reagovat

:-D :-D Chtěla bych vidět mohylu Modrých ústřic! Je k dispozici zkušený průvodce? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama