Březen 2011

Ostrý ostrostřelec

29. března 2011 v 22:24 | Storyteller |  Ze života (mého)
…rozhodně nejsem. To jsme totiž o víkendu byli střílet. Ani já, ani moje drahá polovička jsme se z osmi ran ani jednou netrefili do terče (ale přísahám, že každý měl dvě rány asi tak pět centimetrů od jednoho bodu). Ale co už - revolver silně zanášel, takže jsem byl mírně znechucen, když jsem se namísto do černého trefoval do něčeho v rudé prameny vytryskávajícího. :-) Pak přišla na řadu jakási zbraň (promiňte mi to, profíci :-D), která se musela před vystřelením naládovat, ale vydávala pořádné šlupky a oblaka kouře. (Smrděl jako po střelném prachu, nevíte, čím to bylo?)

Zkus trefit támhle ten šutr.

Šutr jsem sice trefil, ale v zápětí jsem pocítil jakousi podivnou bolest na hlavě - jů, já krvácím! Bylo mi sice řečeno, že zbraň mírně kope, a zároveň mě nenapadlo, že může trochu kopat i onen dalekohled ke zbrani připevněný. :-) Teď jsem si navíc nechal ostříhat vlasy, takže vypadám jako kriminálník tuplem. S trochou přesvědčivosti bych to mohl zahrát na fandu Harryho Pottera, ale kdosi říkal, že teď vypadám zajímavěji. Juchej.

No, s nějakým blogerským srazem to nevypadá zrovna růžově, což? Nevadí. :-)
Jak byste reagovali na to, kdyby váš děda o vaší dívce mluvil jako o dróžce?
No, mějte se.


Plenění Brna

25. března 2011 v 14:45 | Storyteller |  Ze života (mého)
-

Jak Iveta mýtila DISCO

24. března 2011 v 22:15 | Storyteller |  Elfí války
A opět přicházím s novým komiksem, nyní ještě více stupidním, než posledně. Stačí kliknout na obrázek. ENJOY!


Smrt tresti

23. března 2011 v 21:48 | Storyteller |  Užití myslidel
Smrt tresti je poslední dobou velmi vážné téma a každý by si sám měl položit otázku, zda je pro nebo proti. Dějiny smrti tresti poukazují na velkou vynalézavost katů tresti. Zatímco v pravěku bývala tresť splachována do řeky, ve středověku se teprve projevila láska k ničení katů. - Tresť byla jednoduše umístěna na hranici a tam před zraky ostatních upálena. V novověku zase vynalezli takzvané tresťnice - velké trojrozměrné kleště pro rozmáčknutí tresti jako vyšité. Dnešním nejobvyklejším způsobem je však usmrcování elektrickým proudem - humánní, ale nákladné. Kdoví, co vymyslí za padesát let v zemích třetího světa - odhaduji, že tresť bude přeantihmotovávána nějakým superúčinným paprskem.

Smrt tresti vyvolává mnoho polemik. Pojďme se podívat na nejčastějši pro a proti případného zavedení této smrti:

Pro:
  • S vymýcením tresti se zavedou pravé suroviny,
  • Více prostoru v kuchyňských šuplících sníží náklady na provoz kuchyní,
  • Veřejné mínění je nutno respektovat (veřejnost má raději pravé suroviny),
  • Nepoužívat tresť je morální.

Proti:
  • Je zde vážná hrozba justičního omylu - co když bude odsouzena k smrti látka, která se sice jako tresť může jevit, ale bude to například jen voda, obarvená podle nových vodních trendů. A justice v našem státě - ta nepracuje na 100%,
  • Jedná se o pouhý akt msty, po které prahnou rodiny jídel z pravých surovin,
  • Náklady na smrt tresti jsou velmi vysoké

Sám se přikláním razantně proti smrti tresti, protože není tresť, která by se nechtěla napravit - nikdy nevíte, kdy může taková tresť zachraňovat životy, probádávat neznámé nebo dokonce chutnat!
Každý by se nad touto problematikou měl vážně zamyslet - nikdy nevíte, kdy na vás může dojít. Na to, jestli dokážete přesně odhadnout svoje složení, bych se totiž moc nespoléhal.

Banka Matka Tereza

22. března 2011 v 21:54 | Storyteller |  Ze života (mého)
Dnes jsem zjistil, že cucání peprmintových bonbonů mi způsobuje krvácení z dásně. Ony peprmintové bonbony cucám už asi měsíc a už asi měsíc mi krvácí z dásní - úsměvné, že? Myslel jsem si, že bonbony jenom pouští barvu (podobný odstín jako krev). Až dnes ve vaně jsem si říkal, kurňa, ty bonbony jsou nějaký červený, ne? Já vím - hrom je můj pomalejší brácha. :-) Není to jediná taková blesQofQa - třeba dnes ve škole: Jé, Aneto, ty máš nový tričko! - přičemž ho Aneta měla včera celý den na sobě. S off CEMI.

Popojedem *proč se moje články skládají ze tří nesourodých odstavců?*

V poslední době hlavní činností, kterou vykonávám u počítače, je čtení blogů. Těch vašich, moje milá esbénQa (nestyďte se hodit si kamenem po Q)! Docela mě totiž bavíte. :-) Je to podle mě rozhodně prospěšnější, než trávit čas u počítače hraním nějaké střílečky/časožravého MMORPG (tajně dostává absťák po HoMaMV). To mi připomíná - mohl bych si něco zahrát, ne? Čerstvě vyjde MaM: HVI - už se těším, až promrh(d)ám prázdniny právě jím. (duch řádu) - Nesmíš se nechat zviklat zlými vlivy. (duch chaosu) - Dělej, co ti srdce radí - špatné známky tě snad neodradí. (duch řádu) - Přestaň myslet na ty věci zlé - že na tebe poštvu kníže kekelné! Utněme to.

Popojedem #2

Myslím, že si v brzké době udělám výlet do Asie. Dost mě láká podívat se za vietnamskou kulturou, ochutnat orientální kuchyni a přivézt si ztama něco prudce originálního.
- dobře, mluvím v hádánkách -
Plánuju jet do Brna na Olomouckou, konkrétně do vietnamského obchodního centra. :-) Ale četl jsem, že si tam člověk připadá jako v Asii. Pro ty,* kdo neví, co si pod pojmem Brno představit - v Praze to máte taky (Sapa centrum, tuším). Zvlášťě vraždění&kuchání roztodivných ryb na ulici je velmi romantické. Tak.

Dostal jsem od mamky sadu ponožek Puma a knihu Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, takže let´s předstírat, že čtu. Mějte se krásně a skládejte básně (hlavně ty, Fredy, odmrtvovači blogových diskuzí :-)
Cat Works - to se nejspíš Trubkokočce líbit nebude. Ani Streptokočce. Heh, kočka pracuje, to jo teda! :-)

*) diskuse (kolem komentáře 30; jsem tam snad jediný Moravák na mraky Čechů - nemám to lehké :-) věstí nedobré poselství pro Brno. Vyplenili Kolín. Vyplení Br
nóóó
- kryjte sééé! -

Úzkokozost

21. března 2011 v 15:55 | Storyteller |  Ze života (mého)
Jsem totally disappointed ohledně ČD - Čekej Dlouho a IDS - Integrovaně debilní systém. No, opět jste asi velmi vyvedeni z míry touto naprosto nepředvídatelnou situací - ten autobus nemůže počkat 4 minuty na zpožděný vlak - on musí ujet, aby ty 4 minuty pročekal na následující zastávce. Tak jsem opět místo 14:25 došel až ve 3 hodiny. Proč vždycky jednou spoje do školy včas a zpátky se sekerou jako Brno? Fortunately, aspoň, že mám 1 na písemku z Aj, ze které jsem očekával 2 při troše štěstí. (to je šprt, ten Storyteller, isn´t he?)

No, bystřejší z vás už asi poznali, že jsem se vrátil do školy. Včera jsem ale vůbec nemohl usnout - šel jsem spát o čtvrt na jednu a usnul někdy před druhou hodinou ranní, přičemž o půl šesté začala Pegina kňučet, že chce do obýváku; v obýváku začala kňučet, že chce zpátky do postýlky (mé - ale to už jsem se na ni vybodl). I přesto ráno nebylo až tak krušné, jak jsem čekal - dal jsem si pořádného smrťáka a juchej do školy. Sice s krhavýma očima, ale přece.

Od sousedky (kterou jsem snad měsíc neviděl, takže jsem už pomalu ani nevěděl, jak vypadá :-D) jsem dostal úžasné stylové péro s off CEMI - viz fotky níže. Péro po jedné hodině matematiky sice přestalo psát, to ale nic nemění na tom, že je stylové. A tak úžasné. (ještě pár vět vydržte :-D) Sousedka totiž byla o prázdninách v Irsku, (závist) plna zážitků a kultury, takže jsme si vlastně celý den vykládali o Irsku apod. Navíc se slavil den svatého X*, což je velmi zelené.

Vidíte - off CE jsou velmi různorodé. V pozadí moje zápisky z matematiky.

A co jsem o prázdninách dělal já? To by pro vás bylo nezáživné ;-)

*) Úkol o péro: Kdo jako první uhodne svatého X, který se teď v Irsku slavil, dostane jedno péro.
Dnes oddych off Qua, což?
Buďte s Bo... Čučudějem. :-)

Rostlina ze zahrádky pana Žemly - z loňského léta.

Prznění závěrky

16. března 2011 v 14:47 | Storyteller |  Fotím
Tady máte příval fotek, abyste neřekli, že se furt flákám. :-) Na závěr soutěž o péro.

Náš kostel. Prostě kostel.

Že by ze mě byl dobrý fotograf pro auto-moto časáky, což? V pozdadí kostel a to růžové je cukrárna. MucQ.

To nejbizarnější nazávěr - ojíždějí jabloně baterkou.

Soutěž nebude až taková soutěž, ale každý, kdo napíše cokoliv surrealistického, dostane jedno péro.

Suchopolní aktivity

14. března 2011 v 16:17 | Storyteller |  Ze života (mého)
Takže, takže.
Řek by náš pan ředitel.
Nuže.
No. *jak intelektuální úvod*
Zjistil jsem teď několik věcí, několik zásadních pravd:

- že můj věšák není až tak hrozný,
- že se na kole do kopce jede hůře, než z kopce,
- že když svítí sluníčko, je jasno
- a že prázdniny jsou děsně dobré.

(čtenáři předstírají překvapení).

Legračně ironický je osud myší, co se v našem domě líhnou. Zaprvé proto, že Peginka loví výhradně ty myši, které se buď chytí do pastičky, nebo se otráví otráveným zrním a tváří se pak děsně vítězoslavně (podotýkám také fakt, že Peginka mě každé ráno budí skokem do postele a dřív, než stačím jakkoli zareagovat, už mi vlepí mlaskavý francouzák) a zbytek myší, které Peginka neuloví, je předhozen otcem prasatům. No, jsem zvědavý, kdy si mamka, která se myší smrtelně bojí, všimne oné myšky plastové, kterou otec pověsil na lustr v obýváku. Ano, a další informace, kterou svět potřeboval vědět, je venku. :-)

Válka o Fialkový palouk (balada)

9. března 2011 v 20:38 | Storyteller |  Střevo
Když Iveta s Věnceslavem na výpravu šla,
hned v osmém metru své cesty o první balvan zakopla.

Věnceslav:
"Kam čumíš, slípko? Na cestu se dívej!
A veselou píseň o trhání fialek povinně zpívej!
Fialek fůru ještě máme trhat,
firebally na warlocky máme vrhat,
proto nesmíme hned na začátku naší silou mrhat."

Iveta:
"Proč mě hned buzeruješ, teplý elfe, co se to s tebou děje?
Ty nemusíš poslouchat přikázání Čučuděje.
Ó, velký kohoutí bože, dobrou náladu mu vrať
neb jeho hrdlo o pár centimetrů náhle zkrať!"

- na scénu vstupuje Jarmil, nevšímaje si Ivety -
"Ha, elfíček!
Až mi z tebe na zem spadl chlebíček.
No nic, jdu tě zabít,
ať svůj úspěch mohu rychle zapít."

Věnceslav:
"V tomhle vydání zabiju já tebe,
neb nechci nikdy více ztrapnit sebe.
A proto tas, hyeno nemytá, ty porodů všech potrate,
ukážu ti já, jak se dělá kouzelnické karate!"

A tak počali bojovati -
dokonce enty dali vyvolati.

Iveta mezitím (pro sebe):
Už se perou, už se mlátí,
Jarmil Věnceslava na zem klátí.
Věnceslave, myslím, že jasný je tvůj osud -
a já, protože jsem neváhala dosud,
ani teď nezaváhám víc -
z bitvy do bezpečí vstříc!

- na scénu vstupuje rozhněvaný Čučuděj -
"Ivetko, miláčku, slepičko, kde jsi?
Áh, mrcho jedna zlá a vypočítavá - tu jsi!
Jestli Věnceslavovi nepomůžeš porazit Jarmila,
čekají tě muka tuze nemilá:
Za prvé se s tebou nepodělím o čokoládové rohlíčky.
Za druhé ti nepředám mé matematické znalosti.
Za třetí ti utrhnu křídla a končetiny a pošlu tě do slepičího pekla.
To bys chtěla?"
- hekla -

Iveta:
"Ó, Pane, odpusť mi hříchy moje,
strojím se již do bitevního stejnokroje."

- mezitím Věnceslav a Jarmil -
Věnceslav se tuze poelfil -
málem Jarmila už několikrát zpopelnil.
Lstivostí a mrštností oplývají temní elfové však - a manou,
zaujmul Jarmil polohou mrtvou - teatrálně hranou.
A když si Věnceslav myslel, že hotentota do pekel poslal,
Jarmil kouzelnou hůl popad a povstal.
Jakmile Iveta na bitevní pole došla (stihla si dát ještě modrou mrkev),
bylo pozdě, Věnceslav na zemi - MRTEV.

V žaludku hřbitov, v žaludku kompost

7. března 2011 v 20:13 | Storyteller |  Užití myslidel
"Můj vztah k zelenině je veskrze pozitivní. Žádám ovšem, aby mezi mne a ji byl vsunut transformační mezičlánek, který se jmenuje prase."
Člověk x

Jednou, ještě jako malý kluk, jsem chtěl být vegetariánem. Viděl jsem totiž v televizi slepice, jak byly napěchované v klecích jednoho velkochovu (a vy víte, že nesnáším, když se někdo špatně chová ke slepicím). Ještě v onen večer jsem však dostal chuť na šunku a … samozřejmě jsem ji pozřel a podobné blbosti mě rázem přešly. Jediná forma vegetariánství, ze které si nedělám srandu, je frutariánství, protože frutariáni to myslí opravdu vážně. Podrobněji vysvětlím níže.

Chápu lidi, kteří jsou vegetariány, protože jim nechutná maso a mastné výrobky.
Chápu frutariány.

Nechápu ale lidi, kteří jsou vegetariány kvůli tomu, že ti oškliví potravináři vraždí nebohá zvířátka. To jako jíte/vylučujete ty rostliny živé? - A výjimku tvoří právě frutariáni, kteří jedí pouze spadané plody (např. rajčata, ořechy apod.). Dobře, rostlina nemá nervy, takže necítí bolest, nicméně zvířata, když jsou usmrcována, přece taky nemusí cítit bolest (mohou být usmrcována humánně) a mohou být chována humánně. Jenže to už je jiná otázka, která se (ne)vegetariánství netýká. Tak proč jste vegetariáni?

Navíc, člověk má chrup přizpůsoben tak, aby mohl požívat jak zeleninu, tak maso. A my bychom měli jíst jak zeleninu, tak maso.

Kdo uhodne autora citátu bez googlení jako první, má péro!

Normální a divní

2. března 2011 v 20:27 | Storyteller |  Užití myslidel
Normální, divní.

Poslední dobou (no, vlastně od té doby, co jsem na střední) se mi občas otevírá kudla v kapse, když slyším někoho skloňovat tato slova.
Učitelka: "sedni si normálně",
Spolužáci: "tahle holka je divná, hihihi, hahaha",
"tenhle blog není normální/je divný",
"můžeš mi poslat nějakou normální písničku?"
"toš, to je nějaké divné vlak"
"nemůžeš se už začít chovat normálně, vem si na sebe něco normálního, kup si normální boty,…"
"dneska je tam jaksi divně"
… a takhle bychom mohli pokračovat ještě dlouho.

Cožpak do nás řadové filmy pro mladé (převážně z USA) nelijí, že každý člověk je jedinečný/originální? No? Každý člověk má přece jiné normy - jiný názor, co normální je a co je normální méně. No a naše oblíbené předsudky a charakterové vlastnosti vedou k tomu, že se občas chováme jako stádo pokrytců (kdo mě zná, směje se). Stačí se podívat např. na naše spolužáky (teda, nevím, jak na tom jste vy, třeba jsou vaši spolužáci normální :-D) - uniformní džíny, uniformní trička, uniformní mikiny, uniformní boty a uniformní názory. Já a jedna moje spolužačka se jakš takš snažíme vychylovat a - samozřejmě jsme ti divní.

Ále, co už - i ti, kdo jdou proti davu, tvoří menší - ale přece - dav. Paulo Coelho ve své knize Vítěz je sám stanovil seznam normálních věcí. Namátkou:

4. Od devíti ráno do pěti odpoledne trávit čas prací, která nám neskýtá sebemenší potěšen, a po třiceti letech konečně odejít do důchodu.
5. Odejít do důchodu a zjistit, že už nemáme energii k tomu, abychom se těšili ze života, a za pár let umřít nudou.
8. Vysmívat se tomu, kdo místo peněz hledá štěstí, a označovat ho za "člověka bez ambicí".
9. Porovnávat věci jako auta, domy, šaty a vymezovat život na základě těchto srovnání, místo abychom se doopravdy pokoušeli poznat jeho skutečný smysl.
10. Nebavit se s cizími lidmi. Pomlouvat souseda.
12a. Kritizovat všechny, kteří se snaží být jiní.
14. Procitat s hysterickým budíkem vedle postele.
15. Věřit naprosto všemu tištěnému.
19. Myslet si, že umění stojí celé jmění, nebo že nemá naprosto žádnou hodnotu.
21. Řídit se módou, i když všechno vypadá směšně a nepohodlně.
22. Být přesvědčen, že slavný člověk nahromadil tuny peněz.
35. Nadávat v dopravním ruchu.
36. Myslet si, že za všechno, co vaše dítě dělá, můžou kamarádi, které si vybralo.
39. Ty nejzajímavější věci v životě si ponechávat na dobu, kdy už nebudeme mít sílu je prožívat.
41. Věřit, že si můžeme být jisti vším, co jsme dokázali.
43. Obviňovat vládu ze všeho zlého, co se děje.

Jak se přezdívá v železničářském slangu této mašince? (nápověda: karta) O péro, kdo bude nejrychlejší.


Iveta a prsten

1. března 2011 v 14:43 | Storyteller |  Elfí války
Tak, tady je můj ne až tak moc očekávaný ultrastupidní komiks o Ivetě. Muhehe. Stačí kliknout na obrázek.