O tom, jak Iveta hrdinně Hermionu skolila

6. února 2011 v 17:10 | Storyteller |  Elfí války
Když jsem šla na Růžový hrad zabít Hermionu, potkala jsem po cestě elfku Zlomilu. Zlomila byla elfka příkladného charakteru a i ve svých 14 376 letech měla postavu elfky z reklamy na tampony. Navíc oplývala vybroušenými schopnostmi bojového tance. Tak jsme byly dvě. U kostela jsme potkaly elfa Apokalyptíka. Já na něj: "Apokalyptíku, jdeme zabít Hermionu, nechceš se k nám přidat?" Apokalyptík se přidat chtěl a byl rád, že může jít na výpravu s tak půvabnými dívkami. No, vzhledem k tomu, že Apokalyptík byl křesťan, bylo si aspoň z koho dělat srandu. Tak jsme tedy byli tři. Pod kopcem nás ale přepadl veselý křečkoelf Tomáš (ale Zlomila mu pohrozila vyvražděním rodiny, takže se k nám přidal taky). Ještě se k nám přidal Chudobinec ze Zilvaru, takže nás bylo celkem … zase tři, protože Chudobinec se počítá za -1.


Když jsme došli k Růžovému hradu, zjistili jsme, že je stejně růžový, jak se zdá být z vesnice. Dali jsme si pár banánů k svačině. Pak jsem zaťukala na dveře a volám: "Pizza je tůůů!"
Hermiona (zpoza brány): "Moment, už jsem tu."
Všichni: "Překvapení."
Hermiona (vyleze před barák): "Co to má znamenat?"
Já: "Za tvé odporné činy jsem tě přišla zabít, čarodějnice!"
No, Hermiona neváhala a začala na družinu metat firebally. Trefila se do Apokalyptíka, Chudobinec omylem místo Hermiony zabil Zlomilu a utekl a veselý křečkoelf Tomáš se přidal na Hermioninu stranu, takže jsem zůstala sama. Nu což, vzala jsem nohy na ramena a začala utíkat, za zády mi vybuchovaly firebally, až mě jeden zasáhl a já jsem umřela. Hermiona s Tomášem umřeli taky, protože Hermiona uklouzla po jedné z banánových slupek, zlomila si vaz a spadla Tomášovi na hlavu, takže mu vystříkl mozek ven.

V nebi jsem se potkala s Čučudějem, který mi vynadal za to, že neumím uhýbat fireballům a poslal mě zpátky na Hrad, abych vykonala rituál konečné smrti. Mezitím se však Hermiona stačila sama oživit. No, vzhledem k tomu, že jsem už dávno začala zaříkávat, Hermiona, než stačila vyslovit jakékoliv zaříkávadlo, se už rozprskávala na malé černé kousky.

Doma jsem si udělala horkou čokoládu s pálivými papričkami, podívala jsem se na Faktor strachu a ulehla.

A to je konec příběhu.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hauvínek Hauvínek | Web | 6. února 2011 v 17:26 | Reagovat

Koukám, že je Faktor strachu velmi populární :)

2 ~Me~ ~Me~ | Web | 6. února 2011 v 17:37 | Reagovat

Dobrýý :D :D

3 Sikar Sikar | Web | 6. února 2011 v 17:44 | Reagovat

ježkovy voči, to už je konec?! vím Ivety! víc Čučuděje!

šmarjá, poté, co jsem dopsal stránku číslo 114 a zjistil, že novela je u konce, byl tohle balzám na duši!

4 ratuska ratuska | Web | 6. února 2011 v 18:16 | Reagovat

To byla teda rychlovka :-D.

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. února 2011 v 18:24 | Reagovat

"Útěkem Chudobince se to dostalo do kladných čísel." Pochvaloval si účetní.

6 Vendy Vendy | Web | 6. února 2011 v 22:31 | Reagovat

Na mou duši, to  je jak z nějakého bláznivého snu.
Začátek mi trochu připomněl jeden starý vtip. Jak jdou namazaní rohlíci do hospody. Nebo vlnití pleši do obchodu. Taky se z nich utvoří družina... :-D
Hermiona ti teda pěkně leží v žaludku!

7 agrrr agrrr | E-mail | Web | 8. února 2011 v 20:51 | Reagovat

a co bylo s velkým Čučudějem?A jak si Iveta zvykala na své lidské tělo? Snášela i jako žena vejce? Když je Hermiona prič, neusedne na její místo Lady Vanilka? A co bylo dál?

8 Storyteller Storyteller | Web | 8. února 2011 v 20:57 | Reagovat

[7]: To jsou tajemství, která zůstávají prozatím zapovězena. Vyčkávejte dalších dílů (no, ale tato tajemství nejspíš zůstanou zapovězena navždy, protože nemám takovou fantazii, abych to hezky spojil dohromady - proto nábožensky říkám: tyto věci proste jsou). :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama