Únor 2011

Jak Storyteller tvůrčí krizi měl (a furt má)

28. února 2011 v 20:06 | Storyteller |  Ze života (mého)
Já: "Říkám, pohlaďte tu Peginu!"
F., M.: "Ale ona nás počůrá!"
Já: "Nepočůrá a je to jedinej člověk, kterej vás má rád."
F., M.: ???
Já: "Bytost."
F., M.: ???
Já: "Reálná bytost."
F., M.: "No proto."

Tak, to byl jen malý úryvek z hovorů s FGM pro začátek. Možná si kladete otázku, proč takový týdenní sek na mém blogu (vy, kteří si otázku nekladete, :-) to vydržíte). Víte, buď je toho ve škole moc, nebo je toho ve škole málo a nechce se, nebo je víkend a nechce se,… Téma týdne mě nějak nebere (už delší dobu). Ách. Vy, kteří si otázku nekladete, už můžete číst.

Mám tu pro vás takovou malou, maličkou soutěž, abyste zjistili, jak na tom jste, co se psaní i/y týče. Máte doplnit i/y/í/ý do této básničky. Bohužel neznám autora, ale přiznám se, že jsem to odnikud nekopíroval a píšu ji zpaměti (pamatuju si ji už asi 10 roků). Řekněme, že každý, kdo ji do čtvrtka doplní správně, dostane Ivetino péro. Nuže:

U v_l_ v b_l_
b_l_ v_l_.
Věneček b_l_
chv_l_ v_l_.
A kd_ž ho b_l_ uv_l_,
b_l_ ps_ v_l_ u v_l_.
Tak b_l_ do b_l_ zav_l_,
že zav_l_ i na v_l_.

Účes jako frontman Guns´n´Roses

21. února 2011 v 14:39 | Storyteller |  Ze života (mého)
Jestli jste se těšili, že se budu přes víkend zmítat v bolestech, vyvedu vás z omylu: jediné, co mě trochu bolelo, byla první injekce do napuchlého místa k nehtu (křečovitě jsem se držel lůžka a úpěnlivě hypnotizoval žárovky na stropě) - pak už jsem necítil vůbec nic. Přiznám se ale, že jsem měl trochu strach.
1) pan doktor se jmenuje Strach
2) pan doktor, když jsem ho spatřil, měl celé tričko od krve a taky měl holou hlavu
3) všechny ty nástroje kolem, tu krvavý fášek, támhle lidské škrábance na zdi…
Ale byl něžný (ne, jak ti řezníci na poliklinice) a za chvilku jsem z tama vypadl. Tuplem mě budete litovat, že jsem po dnešní kontrole na 14 dní uvolněný z tělocviku. :-)

Ale jsem rád, že mám takový ten správný cit, kdy k doktorovi jít a kdy ne. Píšu to proto, že rodina z otcovy větve jsou samí hypochondři a z matčiny větve se doktora bojí jako čert kříže a jdou, až když je hodně vážně (v nejednom případě byla rychlejší smrt). No.

Nebudete tomu věřit, ale nějak mě v poslední době přestává bavit matematika. A není to proto, že kazím písemky. Nějakou dobu probíráme vektory, a jakmile se látka začíná týkat souřadnic, ztrácím se. Co už, těžká doba. O víkendu (byl vůbec?) jsme slavili narozeniny mé drahé polovičky + její mamky (jsou ve stejný den - hříčka osudu, což?) a byla to docela sranda (hlavně s jejím nejstarším bráchem - ten, mírně při sklence, si broukal na BeeGees, jako když se mrouskají kočky). Myslím, že jsem přibral asi 10 kilo. 

Úkol o péro: Kdo jako první uhodne (najde/vystalkuje) typ vlaku, jakým se Storyteller dopravuje do školy, má u mě jedno Ivetino péro. Napovím: vyjíždím 6:45; stačí mi 1 trojčíslí.

makůffqua

Útrpné právo

17. února 2011 v 20:48 | Storyteller |  Ze života (mého)
Včerejší volejbal se stal osudným mému kolenu. Při bagrování míče jsem se zachoval tááák obětavě, že jsem zakopl o spolužáka a spadl tááák šikovně, že mi ošklivě křuplo v koleně a já se ještě notnou chvilku válel na zemi, maje před očima andělíčky. Au. No, dejme tomu, že spolužáka to taky zrovna nelechtalo. Nicméně mě bolest za chvíli přešla a já šel hrát dál. Náš tělocvikář se mezitím rozhodl, že bude hrát sám proti nám pěti, co jsme zbyli (do tělocviku chodí asi 10 lidí z 24 a všichni postupně odcházejí na spoje). A jak byste řekli, že to dopadlo? Porazil nás 25:16. Bolest se večer vrátila a od rána kulhám tak, že Saruman by vedle mě vypadal jako švarný frajár, plný života. Koleno teď vypadá jako onen volejbalový míč.

Se školou jsme šli na film Síla lidskosti (dokument), který vypráví o Nicholasi Wintonovi. První dokument, u kterého jsem uronil slzu. :-) No, nebudu to nějak obšírně komentovat - člověk, který zachránil 669 československých Židů před jistou smrtí, je u mě prostě hrdina. Tak.

Plénootázka o péro: jaký je rozdíl mezi diskontem (obchodem), diskontem (druhem nákladu) a diskontem (jako hanlivou zkomoleninou vyznavače jistého hudebního směru)?

Mimochodem, zítra jdu na bolestivé odstraňování mého zarostlého nehtu (palce). Tak mi držte palce.
Mäčka

Popelavě medová křidélka

15. února 2011 v 16:18 | Storyteller |  Ze života (mého)
Ve svátek zamilovaných jsem dostal od Té, jenž je do mě zamilovaná, srdce plné malých čokoládových srdcí, aniž bychom svátek nějak slavili. Vy, co jste nedostali nic, jste loseři. :-) Tak. Jinak, ples probíhal tak, jak jen ples probíhat může, pro jistotu vám vylíčím i páteční ráno :-)

6:50 jsem vstával
8:20 jsem přijel do školy, nosila se tombola do autobusu
9:00 příjezd do Nesovic, tombola se odnášela na určené místo
Do 11:20 nácvik polonézy (učitelka měla většinu času hystericky obličej v dlaních)
11:30 měl přijet autobus
11:40 toš kurňa, kde je ten autobus?
11:45 kupujeme lístky na vlak
11:45:01 autobus naštěstí nepřijel
11:50 vlak bude mít 10 minut zpoždění
11:50:01 doprdele, zas nestihnem ten autobus
12:55 jsem se vrátil domů, naobědval se a šel do postele
15:30 au, moje hlava (1. panadol)
Do 17:30 konzumuji různé věci (zákusky, energeťák, panadol, šampaňské)
17:30 výjezd
18:00 příjezd do Ž
18:00-18:10 nakládání tanečnice :-D
18:30 příjezd do Nesovic - ještě jsme to asi třikrát natrénovali, potom začali přicházet lidi
19:55 marně čekáme na "takže" při projevu řetiele, půlka polonézanů je už zkalená
20:00-20:10 polonéza. Trochu jsme to podělali, ale můžou za to holky (fakt). No co, i přesto se líbila.
Od 20:10 do ehm? Jsem hodně tančil, hodně dělal na parketu pohyby, které měly představovat tanec a hodně pil víno. Naše třídní se děsně ožrala, a tak šla kalit s námi, muhehehe.

V tombole jsem vyhrál jakési obdélníkové misky a román pochybné kvality (věnoval jsem potřebným, ehm, miláčkovi). No, na to, že měla být každá 2. - 3. obálka výherní, jsem nejspíš neměl moc štěstí (protože tyto 2 výherní losy byly z celkem 11 obálek). A tak co už. :-) Všichni z plesu mají dobrý dojem a dost se těším na další (na kterém doufám už polonézu nebudu muset tančit). 

Úkol pro dnešní den: Co se dá vypočítat tímto vzorečkem?

Vzorec

Ivetina péra

12. února 2011 v 22:40 | Storyteller
m. - 4 péra
Tlusťjoch - 2 péra
David-r92 - 1 péro
Sikar - 7 per
Venom - 1 péro
chicatereza - 1 péro
Antarra - 2 péra
Ratuska - 1 péro
ichos - 1 péro
Ozzro - 1 péro
Reina-Sun - 1 péro
Radek - 8 per
Ratuska - 1 péro
Julie de Dejvice - 1 péro
Tramvajka - 5 per

Queue in Kwekwe

10. února 2011 v 20:39 | Storyteller |  Ze života (mého)
Nuže, mí milí milovníci, den pravdy zítra nastane. Budu vyzbrojen rukavičkami, motýlkem, tanečními botami a společenským chováním na úrovni. (řehtá se sám sobě) A před odtančením polonézy velmi, velmi nervózní. Učitelka: "Ne, abyste se tam opíjeli!" - Já (sobě): "A jak to mám asi udělat?" Pravda je ta, že jsem se chytře nepřihlásil na žádné hlídání tomboly/prodávání lístků do tomboly, takže mým jediným úkolem bude odtančit s miláčkem polonézu a pak zdarec. Jo, a taky plánuji vyhrát tu bednu (hlavní cena), dárkový koš se sušenkami a TANGem a kastl piv od Víťe. Ještě musím s mamkou řádně natrénovat valčík, který jsem já zvyklý tančit českoplesově a mamka, jak jí to předvádí otec. No co, vmísíme se někam doprostřed parketu, aby na nás všichni nečuměli a bude to dobré.

Megamysl, co zírá na kozy

7. února 2011 v 20:17 | Storyteller |  Ze života (mého)
Další konfrontace s názory lidí, publikovaných na českých drbodajských serverech, mě opět utvrdila v tom, jak jednomyslní a omezení dokážou králové televizních křesel a počítačových židlí být. Samozřejmě, že každý může mít svůj názor, který se nemusí všem líbit - to by ani nešlo. Avšak zdravá kritika jen velmi tence hraničí s hloupými nadávkami a soudy. Konkrétně článek o slečně Linhartové na supru. No, jsem rád, že jsem rezignoval na chrome, kde mám google.cz jako domovskou stránku (naši, kteří kladou rovnítko mezi seznam.cz a internet, si nechali explorer).

O tom, jak Iveta hrdinně Hermionu skolila

6. února 2011 v 17:10 | Storyteller |  Elfí války
Když jsem šla na Růžový hrad zabít Hermionu, potkala jsem po cestě elfku Zlomilu. Zlomila byla elfka příkladného charakteru a i ve svých 14 376 letech měla postavu elfky z reklamy na tampony. Navíc oplývala vybroušenými schopnostmi bojového tance. Tak jsme byly dvě. U kostela jsme potkaly elfa Apokalyptíka. Já na něj: "Apokalyptíku, jdeme zabít Hermionu, nechceš se k nám přidat?" Apokalyptík se přidat chtěl a byl rád, že může jít na výpravu s tak půvabnými dívkami. No, vzhledem k tomu, že Apokalyptík byl křesťan, bylo si aspoň z koho dělat srandu. Tak jsme tedy byli tři. Pod kopcem nás ale přepadl veselý křečkoelf Tomáš (ale Zlomila mu pohrozila vyvražděním rodiny, takže se k nám přidal taky). Ještě se k nám přidal Chudobinec ze Zilvaru, takže nás bylo celkem … zase tři, protože Chudobinec se počítá za -1.

Lepší už to být nemůže

4. února 2011 v 21:51 | Storyteller |  Ze života (mého)
Mezi jeden z méně šílených zvyků naší rodiny patří slavnostní večeře za vysvědčení (bože, když píšu "slavnostní večeře," pěkně se mi ježí myslící chlupy. :-) Dal jsem si hovězí steak na pivě a na medu s restovanou zeleninkou *vyplazuje jazyk na vegebarbary*. Než jsme se ale dostali do restaurace (opět se mi něco ježí), projeli jsme půlku okresu (znáte to - tu mají zavřeno, tu mají oslavu, tam je zima, tam je debilně se xichtící číšník…). Co už - jsme aspoň jednou za čas (nepočítám dovolenou a víkendové obědy) pospolu dýl než půl hodiny. No.

Dnes jsem:
  • byl u holičky. Víte, kadeřnická služba je pro mé úchylné choutky ohromným požitkem (ale nehledejte za tím žádný sexuální podtext nebo tak něco). :-) Když se s váma někdo tak hezky crcá… :-)
  • doučoval kamaráda matiku, a sice goniometrii a logaritmy. Že nevíte, co goniometrie a logaritmy jsou? Věřte tomu, že můžete být rádi. No a vám, co jste druháci a starší, se omlouvám, protože ve vás nechci nic rozdmýchávat. Ale prej to ode mě chápe, tak nevím.

Minulý týden ve škole:
  • jsme dostali od paní češtinářky čokoládová kokina za dobře napsanou písemku.
  • jsem se nehorázně vytáčel u informatiky, protože ne, že bych byl nešikovný, netrpělivý nebo nějakým způsobem nedokonalý, ale Zoner Calisto je fakt debilní program. 8-)
  • jsme v účetnictví vyslechli názor naší paní učitelky (kterou mám mj. hrozně rád - a myslím to naprosto upřímně) na zloděje: "Víte, jsou dva druhy zlodějů. Jedni jsou strašní dacani, co páchají podvody, okrádají státní kasu a odjíždějí na doživotní dovolenou do zahraničí. Chudáci jsou ti druzí, co než vykradou banku, musí si to napřed naplánovat, nachystat revolvery a další nástroje a pak se poctivě vloupat do banky, vzít rukojmí…)."

Už končím.

Peace.