Říjen 2010

Zpívám vodě

26. října 2010 v 14:34 | Storyteller |  Ze života (mého)
To byste neřekli, odkud teď píšu. Můj rozmilý počítač se rozhodl opět rezignovat a opět po zapnutí houká jako houkačka. Takže teď sedím v knihovně a píšu tenhle článek. Bude to rychlé, protože se cítím trapně (i přesto, že tu nikdo není :-D). A půjčím si zečtyři knížky.
Vrrr, podzimní prázdniny bez počítače, takový zlo! Co já budu dělat???

Nový epochální výlet pana... aneb Storyteller na srazu blogerů

18. října 2010 v 22:24 | Storyteller |  Ze života (mého)
Jednou nám jistý hoch vyprávěl vtip o sněhových koulích. Protože ale neuměl moc česky, zastavil se pokaždé, když nevěděl, jak se řekne sněhová koule. Jestli by to nemohl říct německy? Proč ne? - jen nám musíš říct, kdy se máme smát. Takže vyprávěl a vyprávěl a nikdo mu nerozuměl. Když řekl, že se můžeme smát, začali jsme se řezat, až jsme se za břicho popadalil. Haha. Čemu? Neměli jsme tušení.


Storyteller v Praze 2

11. října 2010 v 14:27 | Storyteller |  Ze života (mého)
Onu noc po koncertě (popisuji v minulém článku), už jsme toho moc nenadělali, sobota byla o to více akční. Ráno (v 11 dopoledne) jsme šli na metro a vystoupili áááž v Proseku. Kdo jste z Prahy/znáte to tam, asi už tušíte, co se v Proseku dělá. Zvědavost a zachtivost mi nedaly a já to prostě chtěl vyzkoušet. Bobovou dráhu mi mj. doporučovala i Antarra. Když jsme dorazili na místo, moc se nám do bobování tedy nechtělo, B. na bob nechtěla vstoupit vůbec. Já v sobě překonal strach z neznáma a vyzkoušel jsem si to. Až taková amerika to zas nebyla, ale aspoň můžu příště dělat machra, no ne?

Tarja v Praze, Storyteller v Praze

10. října 2010 v 21:09 | Storyteller |  Ze života (mého)
Aneb všude dobře, v KC Vltavská nejlíp. V pátek jsem byl na mém prvním opravdickém koncertě a stálo to za to. Víte, já si dokážu najít svoje v každém hudebním stylu (pravda, v hip-hopu se mi hledá velmi těžko, ale to je jedno). Ze všeho nejraději mám však metal. Jakýkoliv. A jeden z mých nejoblíbenějších interpretů je právě Tarja. Tak proč bych ji nemohl slyšet naživo, když už zavítá do našich končin?

Svoje panenství věnuji Alici Cooperovi...

2. října 2010 v 22:37 | Storyteller |  Ze života (mého)
...řekla metalová fanynka. A tak se taky stalo. Nuže sbohem, slibně poetický začátku, jdeme líčit. Adaptační kurz, na kterém jsem dělal "tutora," měl jisté výhody, nevýhody a jisté hermafrodity. Vezmu to odrážkovitě, ať mě nemusíte luštit:
- zima
- myslel jsem si, že se ztrapním
- do jisté míry jsem se i trochu ztrapnil (ale po dvou absolvovaných TBŠ to neberu až tak vážně)
- myslel jsem si, že onemocním

+- zameškaná škola
+- seznámení se s prvákama
+- alkoholový tester

+ byla fakt sranda
+ běh důvěry a zejména pád důvěry mě naplnil zvláštním kladným pocitem
+ zjistil jsem, že sockovité ubytování je vlastně docela fajn
+ neonemocněl jsem