Při fotbale není důležité vyhrát, ale neumřít nudou

16. dubna 2010 v 22:37 | Storyteller |  Ze života (mého)
Kdysi dávno, přesněji na úsvitu věků, měl bůh, s malým b, příliš práce s vytvářením světa, jak se dnes učí děti. Dal ropuše hliněnou urnu a řekl jí: "Dávej na ni pozor, je v ní uvězněna smrt." Ropucha byla nadšením bez sebe a neuvědomila si, že na ni bůh přehodil odpovědnost za smrt, proto slíbila, že na nádobu dohlédne. Až jednoho dne potkala žabáka. Žábák prosil: "Nech mě podržet tu urnu smrti, nebo jak jí říkáš." Ropucha ovšem měla pod čepicí a žabáka odmítla. Jenže žabák byl vytrvalý a po spoustě proseb se ropucha konečně vzdala. "Můžeš si ji podržet, ale jen na chvíli," řekla. Žabák začal nadšeně poskakovat kolem a přehazoval si urnu z jedné ruky do druhé. Žabák byl magor. "Přestaň," vykřikla ropucha, ale už bylo pozdě. Žabák upustil urnu na zem a ta se rozbila na kousky. Když se rozbila, smrt unikla ven. A od té chvíle musí vše živé umřít. O co lepsí by byl asi svět, kdyby si žabák radši dal pivo? Největší záhada života je konečně odhalena - všichni umřeme. 


Tak, to by byl na rozehřátí úvodní příběh ze seriálu Mrtví jako já, který si mě velmi podmanil (a už počtvrté ho sjíždím).

Musím konstatovat, že po středečním tělocviku mě stále bolí prdel. Hráli jsme florbal, ale přisuzuju to té kladině, na do které jsem byl zabořený. No co. Připadne mi nyní tak pevná, tak sexy (vole ;-D). Každopádně mým cílem při sportovních hrách v tělocviku není vyhrát, ale neutrpět nějakou bolest (to se mi nedaří - při zmiňovaném florbalu mě spoluhráč trefil do terna, až jsem asi 5 minut vrávoral a obracel se k Ježíšovi); neutrpět bolest nebo aspoň nezemřít, když už. 

Taky mě připadnou dost směšné ony bulvarizované lyžáky - minule to bylo polévání vodou, teď zase lízaly holky klukům cukr z těla... Mě by se tahle hra docela líbila, škoda, že mi už není 12. A myslím, že kdyby se vytrhly z kontextu hry z našeho lyžáku, kde jsme hráli hry na tvoření sexuálních poloh nebo třeba holky měly provlct vajíčko nám klukům skrz kalhoty na čas (já s mojí spoluhráčkou jsme prohráli na celé čáře; chlubivě to připisuji mým fyzickým dispozicím, muhehehehe) a jiné různé zábavné hry, měl by bulvár další žrádlo (fotky jsou na internetu). Ale nevím jak to bylo.

Přidal jsem se na FB do skupin: "Langoš", "V roce 2013 se budeme řehtar filmu 2012" a "If 1000000 people will join this group, it will have 1000000 people in it". A to je dobrý vědět, ne?

Miláčku
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Venom Venom | E-mail | Web | 17. dubna 2010 v 8:07 | Reagovat

Hm, s tím tělákem to vidím stejně. Akorát továrna na bolest a těžké úrazy. Právě tělocvik ve mně vypěstoval neodolatelný odpor k pohybu.

2 Antarra Antarra | Web | 17. dubna 2010 v 8:35 | Reagovat

Taky si myslím, že to s těma lyžákama přeháněj. A ty kravky se kterými natočili rozhovor se chtěly jen zviditelnit, to bylo poznat.
do skupin na fakebůku se nepřidávám, protože mi to přijde stupid. Mám ho jen kvůli předávání informací o škole.

3 Peppi Peppi | Web | 17. dubna 2010 v 10:57 | Reagovat

lyžák je šilenej...

4 Eleanor Eleanor | Web | 17. dubna 2010 v 12:35 | Reagovat

Jo, Mrtví jako já.. :)
V těláku se taky snažím nezranit. Místo toho, abych míč odbila/chytla/jánevímcoještě, tak se před ním kryju. :D

5 Ká | Web | 17. dubna 2010 v 18:34 | Reagovat

Vždycky jsou nejvíc kouzelný ty stromy v kapkách!
Nejlepší poselství nese FB skupina "nechceme ani nový facebook ani starý facebook.. facebook žere čas a smrdí:D" ! Ta je ještě z dob, kdy se svět bouřil proti inovacím, chm.
Tělocvik je boj. Když před svými gladiátorskými spolužáky prchám, učitel mi nadává, že nic neumím a nechci se v ničem angažovat. Eště aby jo.

6 Barushka Barushka | Web | 17. dubna 2010 v 21:16 | Reagovat

:D:D:D:D:D muj tělocvik je dost podobnej..přežít...obzvlášť, když mě učitelka nutí mlátitm do balonu, ze kteryho mám od základky panickou hruzu:D

tyjo mrtví jako já...na to sem chtěla koukat, ale nikdy sem to netihla, musim zjistit jestli to je někde online-..

joa...skupiny na fb..sila:D

7 Infantility* Infantility* | Web | 17. dubna 2010 v 22:29 | Reagovat

Na Fb se najde věcí.. Až se divím. A na našem ližáku se nejelo na cukr, my byli tvrdší kategorie. Možná to bylo tím, že nám nebylo oněch 12 ale 16... Hold jiný kraj jiný mrav. Cukr naštěstí není návykový.

8 BAuu BAuu | Web | 18. dubna 2010 v 9:34 | Reagovat

s tělocvikem souhlasím.. nevím, jak je to možné, ale má hlava přitahuje míč jako magnet.. už několikrát jsem jím dostala do hlavy, pak jsem seděla na lavičce, přilítnul míč, ani nevím odkud a najednou jsem měla otřes mozku. :D

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 23. dubna 2010 v 11:31 | Reagovat

Jakmile se začne s outsourcingem je konec, jak je vidět, platí to i pro bohy.

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 23. dubna 2010 v 11:32 | Reagovat

Jo ... a tak fotka je velmi podařená.

11 Dragowlin Dragowlin | Web | 26. dubna 2010 v 19:38 | Reagovat

To my na lyžáku hry zamítli. Na pokojích hry ve skupinká potmě jsou lepčí :) Ne tma nebyla a hráli jsme aktivity:D Ale co se u nich dá zažít tomu jeden svatej nevěřil :D

12 ichos ichos | Web | 27. dubna 2010 v 22:25 | Reagovat

ty by ses uživil jako "bajkář" :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama