Duben 2010

O nás bez nás

26. dubna 2010 v 18:48 | Storyteller |  Ze života (mého)
Větřím, že jsem dnes mírně zaváhal v písemce z matiky. :-) Takové mírné zaváhání však může mít katastrofální dopad na výslednou známku a také na můj osud, sadomasochistické muhehehe. :-D Jóó, kdybych o tom ještě blbec neříkal doma, jako bych nevěděl, že rodinka je navyklá na to, že nosím samé jedničky (s těžkým srdem občas přežijí i nějakou tu dvojku). To jste měli vidět ten oheň na střeše (i když pršelo). Bylo by mnoho důvodů, na které bych si teoreticky mohl stěžovat, ale já nebudu, protože nejsem ješitný muž (no, o víkendu bylo hezky, takže vnitřní oko mi říkalo, ať hodím starosti za hlavu, na kalkulačce nemám funkci cotangens, učitel dnes kolem sebe trousí špatnou karmu, Jiřka mi neradila, učitel má blbý hodnocení - fakt, počítáte třeba 2 příklady, na každej máte trojku a on vám klidně dá za 5! - psali jsme moc písemek, je jaro, a vůbec, byl jsem na zámku, takže jsem se vůbec nemohl učit ...).

Beatles a Queen

21. dubna 2010 v 19:06 | Storyteller |  Ze života (mého)
Musím konstatovat, že jít do divadla na Beatles a Queen stálo za to. Jsem teď naplněný skvělým kulturním zážitkem. Do Olomouce jsme dojeli v 6 hodin, pak jsme šli na kafe, potom podívat se na orloj a pak hurá do divadla. No, když jsem si sedal, absolutně jsem nevěděl, o čem to bude, nebo jak to bude provedený. Vypadalo to tak, že se normálně pouštěly písničky a banda lidí k tomu tančila nekonvenční balet. A že jim to šlo! Myslím ale, že představení Beatles se jim vyvedlo víc - mám pocit, že členkou skupiny Queen nebyla žádná operní pěvkyně a navíc vynechali Living on my own! Na druhé straně baleťáci, co tančili na Queeny, měli dost drsný vzletný kraťasy, který vypadaly jako plavky oblepený vatou. Na zpáteční cestě jsem si zpívali písničky Nightwish (hlavně Ghost love score a Dead to the world), abysme rekonvertovali zpátky na metal (teda já, B. a L.; A. trpěla).

Při fotbale není důležité vyhrát, ale neumřít nudou

16. dubna 2010 v 22:37 | Storyteller |  Ze života (mého)
Kdysi dávno, přesněji na úsvitu věků, měl bůh, s malým b, příliš práce s vytvářením světa, jak se dnes učí děti. Dal ropuše hliněnou urnu a řekl jí: "Dávej na ni pozor, je v ní uvězněna smrt." Ropucha byla nadšením bez sebe a neuvědomila si, že na ni bůh přehodil odpovědnost za smrt, proto slíbila, že na nádobu dohlédne. Až jednoho dne potkala žabáka. Žábák prosil: "Nech mě podržet tu urnu smrti, nebo jak jí říkáš." Ropucha ovšem měla pod čepicí a žabáka odmítla. Jenže žabák byl vytrvalý a po spoustě proseb se ropucha konečně vzdala. "Můžeš si ji podržet, ale jen na chvíli," řekla. Žabák začal nadšeně poskakovat kolem a přehazoval si urnu z jedné ruky do druhé. Žabák byl magor. "Přestaň," vykřikla ropucha, ale už bylo pozdě. Žabák upustil urnu na zem a ta se rozbila na kousky. Když se rozbila, smrt unikla ven. A od té chvíle musí vše živé umřít. O co lepsí by byl asi svět, kdyby si žabák radši dal pivo? Největší záhada života je konečně odhalena - všichni umřeme. 

Máme rádi pršení

13. dubna 2010 v 21:34 | Storyteller |  Ze života (mého)
Druhý víkend na zámku už byl o něco pernější. V sobotu přijela horda dětí, prý od včelařů, v něděli bylo maloměsto okupováno vlakem důchodců, zblázněných do turistiky. Naštěstí jsme byli v sototu 3; obě dvě poloviny, na které se děti rozdělily, připadly naštěstí mým kolegyním a v neděli drtivá většina důchodců odešla na tůru, takže to v návštěvnosti nebylo moc znát. Důležitější bylo, že v sobotu se na mě jela podívat B. - prohlídka se tedy nadstandartně protáhla z klasických 40 až 45 minut na hodinu, což tedy bylo způsobeno částečně tím, že jsem ji provázel samotnou (zatímco kolegyně bojovala s 50 děckama, muhehehe). B. se to líbilo, pak jsme šli ještě do pizzérie (vinárna byla prázdná a páchlo to tam).

A prázdniny jsou kde?

6. dubna 2010 v 16:38 | Storyteller |  Ze života (mého)
Je sice oštuda nenapsat takhle dlouho, nicméně jsem zvyklý psát v období sucha (klidu) a v poslední době bylo dost mokro (no, není to asi ten nejobratnější způsob, jak se vyjádřit, ale snad to zvládáte :-). Taky musím konstatovat, že velikonoční nadílka byla letos o dost chudší - i loni jsem vás informoval o nadílce. Vyšlehal jsem si pouze Kč 1000, 3 deodoranty a jen tři čtvrtě kila čokolády, která je pro mně jako lití oleje do ohně :-( Pozoruju i, že s blogem to jde od deseti k pěti - nebo spíš od 400 za týden ke 160 za týden, navíc nejsem schopnej napsat nic než vtipně pojaté zážitky ze života (jestli nenapíšete deset povzbudivých komentářů, začnu vyhrožovat, že to tu zruším! :-)