Březen 2010

Dá se žít hodnotný život i bez 400 úhozů za minutu? (aneb Jak jsem ztratil ambice)

25. března 2010 v 21:50 | Storyteller |  Ze života (mého)
Moje ctižádost po opakovaném neúspěchu při mých pokusech přejít v PEKu přes cvičení 2410 už tak trochu opadla - nachází se teď někde kolem teplotního bodu, kdy i Rusům je zima. Sice při cvičení používáte zaffpis, ale těch 400 úhozů je pro mě i přesto nedostižitelných. Kdybych se snažil, cvičení bych možná i napsal... Ale stejně - normu naší obchodky jsem splnil už někdy v září a navíc se při peku strašně potím. Smůla. Až napíšu státnice, budu pekem nihilisticky opovrhovat, stejně jako nyní opovrhuju občanskou výchovou, němčinou a zbožíznalstvím (i přesto, že jsem dneska předčítal zábavné články o utrpení zvířat ve velkochovech - no, přiznejme si - ať se nám takhle nelidské zacházení se zvířaty hnusí sebevíc, všichni jsme už byli v jednom z těch nechutných fastfoodů na nějakém odporném jídle; nihilisticky opovrhuju i fastfoody).

Zbožňujeme bohyni zpěvu

19. března 2010 v 21:04 | Storyteller |  Fotím
Naši rozmilou školu někdo v pátek zamořil pepřovým sprejem. Pár lidí slzelo a frkalo, já jsem to přežil bez úhony. Viník dostal podmíněný vyloučení. Nicméně v pondělí dostala škola další dávku, ale něčím horším než pepřákem. Dvě holky-astmatičky to málem nepřežily (nekecám). Spej nastříkal ten samej člověk, co v pátek, ale nikdo mu to nedokáže (víme to, protože to prý psal spolužákovi na chatu). Je to hrozný, co se dnes děje. Bojím se, že až rozmilého kluka ze školy vyhodí, tak zapálí školu, či co.

Hinduistický pohled na svět a vieweghovské vkládání citátů

11. března 2010 v 21:47 | Storyteller |  Ze života (mého)
"Já nejsem muž!"
Éowyn, zabíjejíce černokněžného krále Angmaru

Vyškovsko je hodně malé - zjistil jsem, že já a Chiquitka máme na FB jednoho společného přítele (no, možná Vyškovsko není malé, jenom moje internetové známosti nevelké). Řekl jsem si, když už, tak už a projel jsem jí aspoň fotky - a má je dobrý (samozřejmě z fotografickýho hlediska, nevím, na co myslíte). Ale mám pocit, že FB je stejně na dvě věci - já jej používám pouze k chatování, zjišťování drbů a k prohlížení různých fotek lidí (ale je tam nebezpečně moc šamponů a bárbín). Asi 20% lidí, kteří si mě přidali do přátel, vůbec neznám a nikdy jsem s nimi nemluvil. Prostě lidi.

Jak jsme jeli do kina (líčení)

4. března 2010 v 22:44 | Storyteller |  Ze života (mého)
Dnes jsme jeli s B. do kina na premiéru filmu Alenka v říši divů ve 3D. Po neblahých zkušenostech s Avatarem jsem proto v pondělí každou čtvrthodinu kontroloval stránku Palace Cinemas, abych stihl včas zarezervovat dobrý místa. Radši jsem ještě zamluvil místa na pátek, protože pořád vyhrožovali se stávkou. Ale žádná stávka se nekonala a my se v klidu do Brna dostali. K mé značné nelibosti se mi po dlouhé době udělal na čele pupenec (naštěstí však šel zakrýt vlasama, které jsem nějak načesal, aby to vypadalo k světu), třikrát jsem si vyčistil zuby, aby B. neomdlela jen, co na ni promluvím, nasadil si moje botasy a vyrazil jsem.