Září 2009

Moje první taneční

29. září 2009 v 20:20 | Storyteller |  Ze života (mého)
Co si budeme namlouvat - ráno, a ostatně během celého dne jsem vrhal ublížené xichty typu "ty za to můžeš". Jednak proto, že jsem nachlazený, jednak kvůli klasickému pondělnímu pocitu "Au". A taky proto, že už zbyl jenom pátek, jakožto krátký den, kdy bývám doma o půl druhé (moje ve škole a cestováním do školy strávené časy v týdnu: pondělí - 6:40 až 15:30, úterý 6:40 až 17:30, středa 6:40 až 15:30, čtvrtek 6:40 až 15:30 a pátek 6:40 až 13:30). *Nestěžuj si, vole, a ber to optimisticky* Jenomže TAM mě to přešlo.

Romové, Xena, papež a Homer Simpson

27. září 2009 v 20:37 | Storyteller |  Ze života (mého)
To si takhle listuju blogem top.blog.cz - sám jsem se rozmilému Standovi nabídl jako horká položka do rubriky deníček. Pak jsem se čas od času díval, jestli si mě přidal. A ono nic. Je to asi půl roku, co jsem mu ten příspěvek psal. A minulý týden jsem na top.blog zavítal znovu, a co nevidím - sebe mezi prvníma v rubrice deníček. No. A tak jsem listoval a našel jsem jeden zajímavej blog. Holka se celkem inteligentně dívá na Romy (sama píše Cikány) a neonacisty. Jen si račte přečíst.

Maruška the Queen of Darkness

26. září 2009 v 21:40 | Storyteller |  Ze života (mého)
"…Oddělil jí kolena od sebe a začal sunout obličej do jejího klína. Současně se jí dotkl dvěma prsty - známky její touhy byly překvapivě výrazné. Zdvihl hlavu, aby se s Maruškou očima podělil o radost z toho objevu - ale ona mu ji náhle, v jakési smrtelné hrůze sevřela stehny tak pevně, že se celé dlouhé vteřiny nemohl vůbec pohnout. "Maruško!" syčel popuzeně, ale ona ho svírala čím dál silněji. Konečně se jí několika vzteklými, prudkými škubnutími vymanil. Přikryla si rukama odhalený klín a rozplakala se. "Nezlob se, prosím tě, nezlob se na mě!" Oskar vzal její dlaně a sevřel je ve svých. "Obelháváš sama sebe, Maruško," řekl mírně. "Tvoje tělo si to taky přeje, to se přece pozná." - "Ale není to správné!" vykřikla Maruška plačky. "Není to správné?!" zvýšil hlas Oskar. "A co je tedy správné? Nemilovat? Nežít?" Neodpověděla. "Není to správné?!" opakoval Oskar. "Kdo to doprdele říkal!?" Hněvivě vstal a odešel do ložnice…"

Mňau! Mňau! (to ta škola)

21. září 2009 v 21:59 | Storyteller |  Ze života (mého)
Kalendář mého prožívání vypadá asi takto:
Pátek - konečně pátek, hurá, víkend
Sobota - Bože, to je dnes všechno tak sladké
Něděle - Ježišikriste, zítra zase pondělí
Pondělí - Au
Úterý - Ta škola
Středa - Vzhledem k tomu, že v tělocviku nabiju endorfiny, je to dobrej den
Čtvrtek - Jé, zítra už je pátek

Uctívejme Chiquitku. Pišme Chiquitce komentáře. Storyetllere, čti po sobě komentáře.

18. září 2009 v 22:14 | Storyteller |  Elfí války
Pocit, že bych měl napsat (a je o čem), mě vytrhuje ze zasněného poslouchání libého hlasu Tarji Turunen a já scházím do světštější sféry. No, tak jsem tady, jdeme na to. Něco ve mně opět budí choutky psát úvahy o módě. Respektive onen Chiquitčin článek, kde jsme si v diskuzi tak trochu vyměnili názory :-):

To, že děláte v hodinách bordel, mě nepřekvapilo. To, že se v hodinách muckáte, mě taky nepřekvapilo. Ale to, že v úterý budete psát z ekonomiky, možná překvapí vás.

15. září 2009 v 13:55 | Storyteller |  Ze života (mého)
Ano, škola. I já už jsem postřehl, že tam chodím. A ekonomika? Ekonomika mě nějak nevytrhuje z klidného žití, nicméně představa, že z ní budu za pár maturovat, už je temnější. Ne, že bych to nezvládl - nicméně to pro mě bude asi horší, než matika (no, dejme tomu, že proti účetnictví je to vpohodě).

Stará slohovka

14. září 2009 v 14:04 | Storyteller |  Střevo
Tak tohle je asi rok stará slohovka, kterou jsme s TheHrkosh psali Hance - spolužačce, která slohovku zapomněla doma. Je to hrozná slátanina - já diktoval a TheHrkosh psala. (TheHrkosh přestoupila na gympl - ale dneska jsem ju viděl na nádraží. Asi si udělala volno. Její boyfriend se na mě díval jako na vraha. Vypadali, jako by jim bylo zima. Doufám, že tam, kde žijí, je topení.) Takže slohovka:

Rozdvojení osobnosti (mé)

11. září 2009 v 19:45 | Storyteller |  Ze života (mého)
"Mami, koupíš mi jogurt se samolepkou, prosím?"
"Babi, koupíš mi zrcadlovku, prosím?"

Jak-že-to vlastně vypadá ono moje mnou navrhnuté a vyhrané tričko? + krajinky

8. září 2009 v 20:57 | Storyteller |  Fotím
No, nechtěl jsem redaktorům blog.blog.cz děkovat předčasně, protože když jsem dostal potvrzení objednávky, tak nějak tam stálo, že zásilka stojí 333 Kč. No, dneska - když jsem přišel domů, tričko už leželo na posteli (prej to došlo jako doporučenej dopis a nikdo nic neplatil). No. Takže děkuju Vám, že jste uspořádali soutěž, kde mě vybrali jako vítěze a děkuju tomu, kdo mě vybral. :-D To je moje triko:

O lookbooku + krátké zamyšlení nad oblékáním aneb Storyteller aka módní benga

5. září 2009 v 21:20 | Storyteller |  Užití myslidel
Nebudu zastírat, že už jsem zavítal na Knihu čumění, a sice nejednou, a sice jsem si to dokonce prohlížel!!! (to mi připomíná spolužákovo líčení: "Jedna holka se dostala na konzervatoř a když líčila dojmy, zhrozila se nad tím, že některý holky dokonce kouří.) No nic. Tak jsem si prohlížel Lookbook. Když jsem se poprvé podíval, co nosí chlapi ve světě, říkal jsem si, že 2% hader jsou dobré a daly by se nosit, nicméně ve zbytku bych ven nevyšel bez dojmu absolutního idiota (já vím, co se před dvěma rokama nosilo v Paříži, je teď v Brně trendy). Jenomže tenhleten lookbook možná tyhle dva roky podstatně zkrátí, no ne?

Chodí pešek okolo, kdo se na něj koukne - zemře

2. září 2009 v 18:03 | Storyteller |  Ze života (mého)
Jaký-že jsem to měl dojem z prvního dne ve škole? Řekněme, že do školy jsem se takhle naposledy netěšil v 2. třídě, kdy mě moji ostatní spolužáci tak trochu psychicky šikanovali. Teď mě sice nidko nešikanuje, ale líbí se mi tu mnohem méně. Jeden z důvodů je, že odešla TheHrkosh (jedničkářka přestoupila z obchodky na gympl, protože si údajně nedovede představit, že by maturovala z ekonomiky). Nu což, až se tomu během září podvolím, bude už to doufám lepší. Nicméně sedím v první lavici, protože kdo pozdě chodí, sám sobě škodí (příští rok 1. 9. vstávám v 5 hodin, abych zahnízdil v poslední lavici, há!). První lavice má jisté "výhody" a nevýhody: