Jekota přijde, až to budeš nejmíň čekat

31. července 2009 v 23:01 | Storyteller |  Ze života (mého)
"Otec nikdy nedbal zákazu, a sotva odešla, běžel do kuchyně vařit. Připravoval tam svou oblíbenou polévku, o které léta prohlašoval, že je výživná a zdravá. Vařil ji podle vlastního receptu - z vody, tuku a nesmírného množství cibule a česneku. Polévku také vařil celá léta spoluvězňum za války. Pan Kosch, který ji jedl několik let, řekl matce, že otec se polévkou stal slavným po celém táboře, protože všichni, kdož ji jedli, měli dojem, že je cítit po mase. Léta se prý otce ptali, jak je to možné, protože ve vězení se nidko k masu nedostal. Teprve po letech, když otec seděl s přáteli, kteří válku přežili, v kavárně, se přiznal. Dával tenkrát do polévky maso myší."
Ivan Kraus, Číslo do nebe


Dostal jsem dnes pekáč na muffiny (babička sice rozumněla lepač na muchy, ale to je vedlejší), o který jsem si sám řekl, takže nejspíš rozmilé muffiny budu péct. Nevím, co mě najednou popadlo vaření (ale ten zahradník po pradědečkovi to asi fakt jakože nebude). Když jsem naposledy pekl, dopadlo to katastrofálně (rozdrtil jsem piškoty, smíchal je s vodou, dal tam skořici, aby to mělo říz a strčil to do mikrovlnky. Na talíři. Pak jsem šel k televizi a najednou cítím odporný puch, který se z mikrovlnky linul. Fuj.). Uvidí se :-D

Dramatický závěr:

Jekota* je moje tříletá sestřenice z druhého kolene. Je to jedináček, který se narodil dvěma bohatým jedináčkům. Je roztomilá a blonďatá, ale zdání klame. Je rozmazlená. K svátku dostává minimálně třicet dárků, k narozeninám minimálně padesát a na Vánoce aspoň sedmdesát. Všichni o ní říkají, že je děsně chytrá, ale sluníčko kreslí růžovou barvou a vypadá to, jako kdyby po papíře chodili šneci. Když je v obchodě, ukazuje věci, které chce, aby jí je tatínek (strejda Milan) koupil. Nechce jí je koupit. (napětí se stupňuje). Jekota dává najevo, že věci opravdu chce. Tatínek jí je nechce koupit. Jekota ječí, takže jí tatínek věci koupí. Pět až deset metrů od obchodu Jekota věci zničí. Tatínek je nasraný. Jekota se rozječí. Slunce svítí, ale já mám v hlavě dusno, potom pocit člověka, který utratil svoje dlouholeté úspory za pár drahých koktejlů. Jekota u nás bude čtyři dny!!!

*(Jistě, že se nejmenují Jekota a Milan, ale krycí jména mě snad nikdy neomrzí.)
Tohle vám doporučuju shlédnout (jestli jste ještě neviděli).
Čau.
Btw: ta bota je moje, jen jsem ji trochu upravil.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 siweni siweni | Web | 1. srpna 2009 v 1:32 | Reagovat

Jsem zvědavá, jak se ti povedly muffiny. :)
Ty čtyři dny s Jekotou nějak ve zdraví přežij. Nezávidím... Mě by pak asi pomohla meditace. Hmmm...
No nic. Ještě se tady rozpíšu o meditování. Jdu radši spát. :D

2 Ronny Ronny | Web | 1. srpna 2009 v 13:39 | Reagovat

Když píšeš o své všedemolující sestřenici, jako bych četla o svých dvou bratrancích. Nutno říct, že mají ještě jednu sestru a malého bratra. Ti dva mladší se nijak (zatím) neprojevují, ale starší dva jsou ďáblové v převleku za lidi. Ačkoliv svou rodinku mám moc ráda, tyhle dva (+ jejich matku) bych nejraději vykopla až někam na Pluto. Zničí na co přijdou, z jejich keců má člověk hlavu jak meloun a po boji například za bělost stěn má jejich protivník na těle spoustu kousanců a škrábanců. Co hůř, tihle lidé jsou naši sousedé...
Pečení a vaření...jak já to nesnáším xD Bohužel, hlavně teď o prázdninách, kdy jsou všichni pryč a já doma, jsem nucena vařit pro celou rodinu. Takže se každé dopoledne postavím ke sporáku a snažím se něco uklohnit. Nutno říct, že mé pojetí jídel je dost originální, vždy vznikne něco jiného, než původně mělo. Zajímavé, ale nikdo si zatím nestěžoval xD

3 Jonik Jonik | Web | 1. srpna 2009 v 15:15 | Reagovat

No tak i když jsem kluk , tak si vždy rád nějakou tu pochoutku ukuchtím ,ale péct muffiny mě nikdy nenapadlo  . Vlastně protože mi ani moc nechutnají ... ;-)

4 BeeZe BeeZe | Web | 1. srpna 2009 v 17:42 | Reagovat

Oooo, že by se nám Storyteller dal na vaření. Já vařim ráda, ale dopadá to velice katastrofálně, já podělám i popkorn do mikrovlnky, takže na tom ještě nejsi vůbec zle. Tvá sestřenice se velmi nápadně podobá sestře kamaráda mého bratra. Nemenuje se to tvoje příbuzný stvoření Sára??

5 Jeanette Jeanette | Web | 1. srpna 2009 v 19:30 | Reagovat

já mám asi tři knížky od ivana krause, číslo do nebe nevyjímaje, píše bezvadně :) muffiny jsou k sežrání, když je někdo umí udělat... musíš o nich pak napsat :P

6 Cherees Cherees | Web | 1. srpna 2009 v 19:58 | Reagovat

Tohle ti teda nezávidím, naštěstí v mým okolí takhle rozmazlovanej nikdo není a nebyl (i když bráška je tak trochu maminčin mazánek :D). Když vidím  po ulici nějaké takové dítě jak popisuješ, jdu rači dál, protože někdy to dítě je od rodičů učeno takový fráze, že by to dospělej člověk nikdy nepoužil.. Rodiče takovýho fracka chcou předělat děťátko k obrazu dvýmu nebo ještě lepší. No hrůža..  Ale všechno je to o výchově, o skromnosti... A tak.
Ty muffiny bych si dala :D Tak je nezkaz :D

7 Antarra Antarra | Web | 2. srpna 2009 v 13:08 | Reagovat

a) Mě ty tvoje dizájny začínají víc a víc fascinovat. Opravdu.
b) Po druhém odstavci jsem se rozchechtala, že na mě přišla máma. Prej co mi je.
c) Pošli muffiny na ochutnání :-D

8 lijaw lijaw | Web | 2. srpna 2009 v 20:30 | Reagovat

Tak tyhle ,,typy" mám nejradši. Snad ty čtyři dny nějak dopřežiješ..
Jinak, s tou hudbou - mám menší pocit, že v jedný místnosti se zapnutým rádiem bychom spolu nevydrželi :D.

9 Sorbona Morna Rocco Sorbona Morna Rocco | Web | 18. srpna 2009 v 0:54 | Reagovat

Mňa by z niečoho tak malého a hnusného asi šľahlo, alebo by sa to záhade stratilo *DEVIL*

10 Einsam :) Einsam :) | Web | 18. srpna 2009 v 15:27 | Reagovat

Ach , Jekota .. :D Mám ráda malé děti , já bych jí zmírnila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama