Červenec 2009

Jekota přijde, až to budeš nejmíň čekat

31. července 2009 v 23:01 | Storyteller |  Ze života (mého)
"Otec nikdy nedbal zákazu, a sotva odešla, běžel do kuchyně vařit. Připravoval tam svou oblíbenou polévku, o které léta prohlašoval, že je výživná a zdravá. Vařil ji podle vlastního receptu - z vody, tuku a nesmírného množství cibule a česneku. Polévku také vařil celá léta spoluvězňum za války. Pan Kosch, který ji jedl několik let, řekl matce, že otec se polévkou stal slavným po celém táboře, protože všichni, kdož ji jedli, měli dojem, že je cítit po mase. Léta se prý otce ptali, jak je to možné, protože ve vězení se nidko k masu nedostal. Teprve po letech, když otec seděl s přáteli, kteří válku přežili, v kavárně, se přiznal. Dával tenkrát do polévky maso myší."
Ivan Kraus, Číslo do nebe

Fenomenální

29. července 2009 v 14:20 | Storyteller
Postrádám nějaký víceúčelový sprej, který by mi třeba po nastříkání na obrazovku vytvořil nějaký smysluplný článek, popřípadě profesionální fotografii v případě nouze. Ale blogování samo o sobě ve vlastnění tohoto spreje nespočívá. Není nad to vypotit ony dva výše zmíněné výsledky sám. Někdy se o to pokouším, někdy se mi to povede, jindy ne. A o tom to je. Někdy stačí nějaká smysluplná úvaha o určitém problému. Proto teď budu psát k fenoménům, které mi v pořadu Fenomén na Streamu chybí, popřípadě tam není něco, co bych chtěl říct já 8)

1) Blogování. Na blog.cz už brzo bude magický milion účtů. Už milion adres končících blog.cz (já jich vytvořil 5, storyteller.blog.cz je jediná, která dosud přežívá). První skupina, leč nepočetní, kdo za něco stojí, jsou deníčkovci. Pak blogy o koníčcích, také nepočetní. Zbytek pak už jen celebrity, popřípadě Twilight, hudba, odkazy na "něco zábavného", warez a tisíce zrušených blogů. (Pokud máte blog o něčem jiném, neváhejte se zmínit a já se budu kát. Hehe.) Ještě blogy lidí z blog.cz, které to integrují a porádají soutěžky. Miliony komentářů, návštěvnost,… Kdo dnes nemá blog, jako by nebyl, nevím, tyhle ty věci, že je super, že má někdo blog a proč a jak je to úžasné a samozřejmě naše trápení. Ale pomyslel někdo na to, že v budoucnu může existovat třeba deset miliard blogů (nevím, plus mínus deset miliard). Vesničanovi nucenému k zemědělství to vrtá hlavou. :-D

2) Už mě nic nenapadá. :-D

3) Vzpomněl jsem si: pití alkoholu. Statiskiky ukázaly, že zkonzumujeme (my, Češi) nejvíc chlastu na člověka na světě. Tato problematika mi sice hlavou nevrtá, ale zaráží mně, že se dnes s alkoholem začíná tak ve dvanácti letech. Nemůže mi přece nikdo říct, že pravidelné chlastání člověkovi na organismu vůbec neškodí. Ále, co dem se ožrat.

(jinak: k pořadu Fenomén - psal jsem komentář k dílu "Konec světa v roce 2012", který zněl: "Co budou tihle proroci říkat v roce 2013?" a dostal jsem sedm záporných bodů z jedenácti celkových -těm lidem už asi fakt nadobro hrklo.)

Storyteller, to je krása, Fikingovo srdce jásá

27. července 2009 v 20:37 | Storyteller |  Ze života (mého)
Máte různý názory na víru, a to je ostatně dobře, ne? Já spíš, než tady něco psát o náboženství chtěl zjistit právě tohle. Nic už.

Jinak - včera jsem byl ve Snovídkách sekat trávu (s otcem) a normálně tam vidím jednu profesorku ze školy. Hmmm. Tak jsem ji nasměroval do lesa, kde má hledat houby a šel jsem dál (udělat pár krajinek). Strýc hořekoval, když jsem mu zlomil plastovou lopatku (kterou mi dal na vykopání stomku), teta si šla po snídani sednout na dvůr a popíjela pivo. Už nemluví, jenom se snaží vyjádřit se pomocí "ano", "ne" a "hmmm"/"mmm". Smutné. Už jsem to popisoval v jednom článku, takže to nebudu znovu rozebírat.

K některým aspektům moderního náboženství

25. července 2009 v 11:44 | Storyteller |  Užití myslidel
(Matka / Maminka / Máti / Mateřídouška / Prostě moje zploditelka - vyberte si, co se vám hodí): Marti, přines mi prosimtě, ze sklepa pivo.
Já: (nesu pivo)
M: Seš moc hodnej, pámbíček ti to oplať na dětech.
Já: Mami, nepámbíčkůj prosímtě, víš, že tady tohle fakt vyloženě nesnáším.
M: Seš neznaboh!
Já: Já v Boha věřím, ale tohle pámbíčkaření mě fakt vadí, stejně jako dělat si z náboženství berličku.
M: (vyzývavě): Cože, ty věříš v Boha?
Já: Jo.
M: Otče, náš syn věří v Boha.
Otec a Bůh mlčí.

I muži mají své dny

23. července 2009 v 16:29 | Storyteller |  Ze života (mého)
"Ředitel si s tebou spokojeně přiťukne. Očividně se domnívá, že se mu podařilo prolomit ledy, nebo že jste dokonce společně vytvořili cosi jako mužské spiklenectví… Zatímco s ním lhostejně diskutuješ o maržích distributorů knih a o dopadu změn DPH na knižní trh, zkoušíš si představit prsa Mádlové. Přemýšlíš, zda je, či není oholená. Tovje obraznost ti nabídne obě varianty. Několik variant. Piš, jako by to neměl nikdy nikdo číst. Tak je jisté, že budeš mluvit pravdu. Lori Lansenová. Ano, mami, napadne tě v jednom z plánů mysli, představuju si píču té holky. Promiňte, milé dámy, ale takhle to je. Všichni, nebo přinejmenším skoro všichni si představujem vaši kundu. Vaše kunda nás v jistých chvílích zajímá víc než cokoli jiného na světě. Vaši kundu si představují herci, zpěváci a režiséři, politici. I prezidenti - věřili byste tomu?
Nikdo s tím nemůže nic dělat. Věřte, milé dámy, že bychom si - čistě kvůli vám - namísto vaší kundy rádi představovali vaši osobnost, ale takhle to bohužel nefunguje. Klidně bychom si místo kundy představovali třeba něhu a porozumění, ale problém je, že při představě něhy a porozumění se ještě nidko nikdy neudělal. Začneš snít o tom, jak Máídlovou lížeš. Představíš si, že ji líže ředitel. Tady na stole. Ředitel ji líže a ona tebe kouří. Děláš to dobře, Mádlová, fakt dobře. Trochu se ti postaví, musíš se kontrolovat. Dopiješ kávu, sekretářka obratem přichází pro šálek a ty ji požádáš ještě o jednoho panáka. Na cestu."
Michal Viewegh, Román pro muže

Tak co, jak se vám líbí úryvek z Románu pro muže? (pokud jste již nečetli) Budete mít možnost zodpovědět v anketě dole 8)

Nespavost ve mně občas probouzí sentimentalitu

22. července 2009 v 10:54 | Storyteller |  Ze života (mého)
Třeba včera v noci:
0:00 - nemůžu usnout, píšu si s nočníma ptákama (Tomáš - Veselý křeček Tomáš)
0:45 - jde spát a mě se nechce - poslouchám hudbu
1:30 - dívčí metal už mě pomalu přestává bavit (pořád dokola), proto pouštím rádio
1:31 - disco, Hhop a pop mě přestávají bavit, snažím se usnout
2:00 - jsem čilý a svěží. Jdu fotit postavičky z Kinder vajec, které ležely snad deset let zapomenuté ve skříňce s hračkama.
3:00! - uklízím hračky a jdu fotit vstupenky na hrady z Anglie. Vzpomínám na Anglii. Chjo.
3:15 - vyhrabávám starou promítačku. Zprovozňuju, a - !!! - pouštím si pohádku o Červené Karkulce (před deseti rokama mě to promítal sám otec, jenže - nehledě na mou lehkou arachnofobii - mi vyprávěl lehce hororovou pohádku, jak lidi bojovali s obříma pavoukama, jak je ti pavouci žrali a nakonec zvítězili. :-D Dnes, když pavouka vidím, jsem hysterický a rozmilý pavouk buď skončí rozmázlý na zdi nebo zabitý lepačkou na mouchy. Já na židli, ve strachu, že by se mně náhodou dotkl).
3:35 - čtu si Harryho Pottera (sedmičku) a bojím se, aby zpoza dveří najednou nevybafl Voldemort :-D
4:30 - usínám
9:00 - vstávám
10:30 - píšu si s Tomášem
Věřte, že mám představu o lepším způsobu trávení nocí, ale stejně už všichni spali, tak co?
T: ??? Dataprojektor¨? Kdysi se tomu říkalo promítačka...já mám doma taky, osmimilimetrovku a asi dvanáct pásek s jen počkej zajíci
Já: jo, promítačku
já mám ještě Sněhurku a Zlatovlásku
Já: (ono dataprojektor bylo napsaný na tom vobale sem ten výraz promítakčka zapomněl)
T: no oni tenkrát nemohli promítačku pojmenovat promítačka, oni museli po západním vzoru mít projektor a to data před tím zní TAK dobře

Are you a babysitter? No, I´m a motherfucker!

21. července 2009 v 10:53 | Storyteller |  Ze života (mého)
"Vstaňte, mamičko, s lavice,
ptejte se, zač ta přeslice?" " -
"Kupte, paničko, drahá není,
můj otec příliš nevycení,
za dvě ruce jest."

" "Za ruce!? Divná, divná věc!
Ale já ji chci míti přec:
jděte mamičko, do komory,
jsou tam ty ruce naší Dory,
přineste mu je." "
Karel Jaromír Erben - Kytice (Zlatý kolovrat)

Jel jsem se dnes projet na Cigán (kopec), ale když jsem se vracel, nějak jsem neubrzil zatáčku - a - to jste měli vidět ten držkopád. Sice to bolelo, ale řehtal jsem se tomu taky :-D. Vypadám teď, jako kdybych se rval po hospodách :-D Co už - ale stejně bych měl nosit helmu (i když by mi dnes nebyla k ničemu) - přece jenom - člověk nikdy neví, ne?

Ale člověk nemůže pořád jenom psát (resp., chce se ulít - hajzl), prostě dávám sem směs fotek, až si to rozbalíte :-D

Mnoho povyku pro nic

18. července 2009 v 22:22 | Storyteller |  Ze života (mého)
Hodně jsem pohrdal blogem blog.blog.cz, respektive jsem psal, že jím pohrdám, ale to až tak úplně neplatí. Platí to už jenom o jednom blogu - o Vy-víte-jakém (Voldemortovi, ne?). Každopádně se účastním té soutěže o design pro blog.blog.cz (já, muhehehe, docela ironie, ne? - když se podíváte na design 8). Toť můj výtvor. Nicméně mě láká být zvěčněn na onom blogu (když má každý článek v průměru stovky komentářů…). I kdybych nevyhrál, můžu ukázat, že dovedu něco vycrcat, ne? No, no. Ale těch návštěv, co by bylo (i když, no…). Uvidíme :-D (řekl slepý a šlápl do h….).

…).

To není život, to je zemědělství!

17. července 2009 v 18:50 | Storyteller |  Ze života (mého)
V posledních dnech bych to viděl tak na Finsko / Švédsko / Norsko / Island / Aljašku / Špicberky, fakt už. Nebo aspoň byt ve velkoměstě, ne v rodinným domě s obrovkou zahradou, která si žádá každý den nějakou zemědělskou práci. Třeba teď okurky - než se vyrobí těch 170!!! sklenic,… mnoho práce - a já musel makat taky (jak ponižující). Si radši koupím v obchodě dvě skleničky za babku, než takhle makat jak bulhar. (Ale :-D už se vidím, jak za třicet let s psím pohledem žádám u maminky okurky, zeleninu, vajíčka. No co, nebudeme plánovat nebo nás stihne osud = takový ten domek, do kterého zničehonic uhodí blesk a pánbíčkář řekne, že každý je svého štěstí strůjce, ne?)

Konec čarodějným týdnům!

15. července 2009 v 21:19 | Storyteller |  Ze života (mého)
Konec čaroděným týdnům! Můj blog není o smrti mých členů rodiny na sto způsobů, ale přece o nesmyslnejch článcích z mýho pozemšťasnkýho života, ne?

Přetvoř svůj blog k obrazu svému

9. července 2009 v 21:05 | Storyteller |  Ze života (mého)
Z posledních článků možná vyznělo, že nemám nejlepší náladu. Kritizoval jsem tři blogy (ale to pořád platí, jen už nebudu psát nic na jejich účet), prostě … co už. Teď se všichni uděláme kruh, chytnem se za ruce …

(už zas) Prázdninová depka

7. července 2009 v 13:37 | Storyteller |  Ze života (mého)
Autor se dostává do těžko popsatelného stavu mysli. Je to částečně způsobeno těmi temnými prázdninami, částečně jeho dvěma napůl šílenými přáteli (jsou ovlivnění Wowkem a jakkoli to vyznívá legračně, je to spíše smutné a občas silně iritující). Autor si život někdy vychytrale ulehčuje, jindy nepochopitelně ztěžuje. Hodlá si ulehčit svůj život za klávesnicí, protože většina blogerů je stejně jenom banda bláznů, kteří si jenom trochu jinak ulevují od problémů. Přidá sem dvě až tři fiktivní postavy (jména zatím neznámá). Řešíme zde vyřešitelné problémy, místo abychom to skuteně udělali, ne? (tedy myslí samozřejmě normální blogery, kteří píšou duchaplné články, ne nějaké nesmysly, žejo, Dušku, blog.blog.cz, top.blog.cz a spol.! - pohrdám vámi, stejně berete blog.cz jako komerční věc, ne?).

Kuře Ulanbátar

6. července 2009 v 21:39 | Storyteller |  Ze života (mého)
Dnes skončil šestý ze třinácti dní mé slavné brigády. Je to vcelku dobrá práce, taková vděčná (a hlavně se nemusí moc makat rukama - to je pro mě č. 1 8-) Během týdne se na zámku moc lidí nevystřídá. Jsou to asi dvě skupiny denně (na to, že jsme na ně průvodci dva je to dost slabý), ale o víkendu na každýho vyjde tak šest skupin ze sedmi možných. V sobotu jsem provázel skupinu angličanů (v průměru snad pětašedesát let). Prohlídka byla taková ozvláštňující. Měli tlumočnici, ale i přesto to bylo takové … neobvyklé. Jsou tam ještě dvě pokladní a uklízečka, celkem dobrá parta (a to myslím i tu uklízečku, no fakt :-D). Doufám teda, že mi naschvál nesundají obrazy a nedají místo nich přilby. Ony totiž prý takové legrácky občas dělají. Také jednou napsaly na výřez z dubu, o kterém se vždycky průvodci zmiňují velkým písmem slovo "bříza". Ten průvodce, kterému onu věc udělali, z toho byl značně v rozpacích. No, až skončím, řeknu vám možná ještě něco víc a možná i o jaký zámek se jedná (slibuje, aby to pak nedodržel).