Červen 2009


Strach přichází s přílivem

24. června 2009 v 21:31 | Storyteller |  Ze života (mého)
F. - "A jakej je rozdíl mezi normálním digitálem a zrcadlovkou?"
Já - "Prostě, když fotíš třeba řepkový pole normálním digitálem, tak je to prostě jenom normální pole. Ale když ho fotíš zrcadlovkou, tak je to prostě sexy pole. Až bys do něho nejradši hupl s ženskou."
M. - "Martine, vyfoť pole!"
(kamarádi nad zlato)

Čas do začátku prázdnin se hrůzostrašně zkracuje.

19. června 2009 v 21:04 | Storyteller |  Ze života (mého)
Ráno svítilo slunčíko a bylo hodně teplo, proto jsem vyrazil v tričku a tříčtvrťákách. Ze zákona schválnosti se asi v 8 hodin zatáhlo a prší doteď. Škola končí o třičtvrťáky na dvanáct - chvilku si počkám, až se déšť trochu uklidní a já můžu v suchu dojít na zámek. Nic se však neuklidnilo a já došel na zámek zmoklej jako slepice. (deštník doma) Podepsal jsem smlouvu. Příští týden jdu na zkoušku, o víkendu se budu opět vesele učit, aby mě máti vyzkoušela (což už skoro deset let nedělala). Pak situace - 12:55 (na hodinkách, ve skutečnosti se nedá přesně určit), odjezd vlaku 13:00. Já v zámku, vzdálenost zámek-nádraží půl kilometru. No, vlak přijel asi deset vteřin po mým příchodu na nádraží. Samožřejmě mokrej jako dvě slepice - prší přece celej den, ne? Z průvodcování jsem nervózní, ale věřím, že po první, druhé prohlídce to ze mě spadne.

Vítám vás na blogu s novým kabátem

13. června 2009 v 21:36 | Storyteller |  Ze života (mého)
Po půl roce patrná změna v designu. Jednoduché, doufám, že vám neslzí oči při čtení (pokud máte optické problémy, neprodleně mě prosím upomeňte). Včela je můj dlouholetý osobní symbol (rejpaví kámoši, ale pak se to uchytilo); had … hmmm … výtvarný prvek snad.

Zoufale

8. června 2009 v 21:17 | Storyteller |  Ze života (mého)
Mohl jsem jet sjíždět Vltavu - byla 2 volná místa a jeden fella ze třídy se uvolil. Jenomže dnes třídní rozhodla, že on musí zůstat ve škole kvůli učení a já v tu dobu pojedu na soutěž v
psaní na počítači do Ostravy. No, super. Bere se 5 lidí a já jsem na 4. místě, takže asi tak. Nu což, podívám se aspoň do Ostravy a uleju se z té nechutně úmorné školy. Je to hnus, takhle ke konci. Včera jsem si říkal, že se musím učit, protože si fakt nechcu zkazit předmět. Otevírám knížku a přečtu 1. odstavec. Říkám si, hmm, asi se budu učit ve vlaku. Ve vlaku si říkám, že před hodinou to bude stačit. Po hodině si říkám, že aspoň těch 16 bodů z 25 (nejnižší počet na 2ku) tam aspoň bude. Bude? *šprote!*

Šílená věda

2. června 2009 v 20:53 | Storyteller |  Ze života (mého)
Dívám se na Brainiac - Šílená věda.
Je to docela prdel, nejen kvůli vybuchujícím mikrovlnkám a karavanům, ale taky kvůli pokusům na lidech. A kvůli té metalistce. :-D Ten pořad má totiž rubriku - Vědec na jeden den. A včera tam přišla metalistka, která chtěla odpálit medvěda. Prej její přítel zabil grizzlyho, vycpal ho a dal jí ho k narozeninám (samozřejmě to byl obrovskej růžovej plyšák). Vybrala si semtex. Nevím, co je vtipnýho na vybuchujícím medvědovi, ale já, když jsem to viděl, mohl jsem se potrhat smíchy. Dnes mě zase dostal závod - Jaké oblečení je nejvhodnější do divočiny v případě spadnutí letadla? Byli tam tři týpci. První (hoper) měl rovnočapku, volný hadry, gatě s rozkrokem proklatě nízko a kopytovitejma botama, druhej (metalista) měl černej plášť a zajímavou paruku a třetího převlekli za lehkou holku (měl podpatky, síťový punčochy, minisukni, krátký triko a teplou paruku. Heh, nejvíc mě umrtvilo, jak hoperovi padaly gatě. Naopak chlap-děvka si vedl úspěšně při chytání ryby (do punčochy) a rozbíjení kokosáku (podpatkem). Vyhrál (nejlepší oblečení do džungle - převlečte se za šlapku).