Čarodějnice, info o videoblogu a školní klišé

5. května 2009 v 21:04 | Storyteller |  Ze života (mého)
Ve čtvrtek jsem se opět zúčastnil vesnické kultury: absolovoval jsem pálení čarodějnic. Byli jsme s bandou v sousední vesnici. Čarodky byly celkem dobrý, hlavně, když mě (při sklence) donutili tančit na Lady Gaga (nesnáším disco). U kámoša jsme kupovali chlast, protože jeho rodiče tam mají obchod (ale nakupování vypadalo asi tak: všude kolem tma, všichni strach, jestli nepřijdou jeho rodiče a hádání se, jesli vzít vodku nebo meruňkovici. Já byl pro vodku, ale vyhrála meruňkovice. Já vám to říkal, že po vodce není tak hrozný blití.) Jenomže lidi z naší vesnice byli asi 10x víc pod parou, než my (Jé, ty máš hezkej šátek *škyt*, jakou má barvu?). To by bylo celkem vpoho, ale pak se nějak začali pouštět do lidí, rozbíjet flašky, lít pivo ostatním na hlavu, prostě hovada. Styděl jsem se za ně, ach. (Jsem konzervativní?) Proto se jim ráno před domama záhadně objevilo… (o filipojakubské noci se přece píšou všetečným sousedům před baráky satirický nápisy, ne?) Já ale nic nepsal (iniciativa a vymýšlení názvů se nepočtá, ne?) Nejvíc nápisů je na naší ulici (luftwafe - kluk, co jezdí na prdící motorce slepené ze stovky želez; krakonoš - soused, jehož barák vypadá jako ptačí hnízdo a chodí ožralej po ulici a poučuje o komunismu; kafilérka - veterina, vyhazovači - hasička …). Ne, kecám. Nic jsem ani neinicioval. Spíše jenom souhlasím s obsahem, uh.


K videoblogu - zatím ho nepublikuju, protože mám na počítači otřesnej, ale fakt otřesnej hlas. Takovej medvěd-hulič. Videoblog ale jednou přijde. Až to budete nejmíň čekat. Ta doba nastane. Musíte věřit, … . (stejně jako věří ostatní, že jednou v budoucnu hodím fotky na knihu xichtů)
Psát o škole na blog je podle mě klišé. Můžeme zajímavě napsat o nudným vyučování, nebo nudně popsat, jak Šebestová rozmázla mokrou houbu o zeď (nebo moderněji - Mach přišel do hodiny ožralej). Ale (Bože), lidi - přece je to jen škola. Takže (co bylo ve škole*, Martínku**?). No, maminko - psali jsme přepadovku ze zboží a Martínek dostal 1-. Jaktože jedna mínus? Co ta mínuska? To je na tebe dost slabý. (Měl by ses nad sebou zamyslet, ale vážně zamyslet) V duchu: ano, na to, že sem to opsal ze sešitu zpod lavice, je to slabý (škrábu). Ne, ale naši jsou už strašně zvyklí, že nosím z drtivé většiny jedničky. Tuhle jsem se na to vykašlal (snažil jsem se to naučit ty, kterým hoří koudel) a dostal jsem 3, ne? A doma - No, ty se nějak horšíš, jde to s tebou z kopce, fakt už bys měl přestat hrát ty hry, nefetuješ náhodou?

Už dost o škole.

*Viewegh ve své knize na obrat poukazuje; nazrazuje protřelejším "Jak jsi prožil den?"
**Toť jméno mé.

Tak se, milé děti, učte, ať máte samý jedničky!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Antarra Antarra | Web | 5. května 2009 v 21:28 | Reagovat

Hehe :-D Já se neučila a jak to dopadlo? O jednu známku jsem přišla o vyznamenání. Doufám, že jsem pro ostatní dost odstrašujícím příkladem...

2 Blackie Blackie | Web | 5. května 2009 v 21:31 | Reagovat

Dobře mami.
Mám z drtivé většiny předmětů jedničky, ale propadám z tělocviku. Ach, co s tím..!

3 Antarra Antarra | Web | 6. května 2009 v 15:44 | Reagovat

Blackie: cvičit...?

4 Terka Terka | Web | 8. května 2009 v 15:08 | Reagovat

checht, to s těma známkama si pamatuju z dávných dob taky, hlavně ze základky, na gymplu jsem si ty jedničky tak nějak hlídala sama a teď na to zas celkem kašlu, hlavní je vždy všechny zkoušky dát a umět, co člověk pro praxi potřebuje a ne mít plný index jednušek :-)
Videoblog, wow :-) To by bylo originální... Já jsem ze svého hlasu vždy zděšená (slýchávám se celkem často, když natáčím na diktafon rozhovory nebo teď zkouším něco pro rozhlasové vysílání a u toho mám na uších sluchátka a slyším se a pak to slyším znovu, když poslouchám a zpracovávám výsledek :-D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama