Po pauze

11. ledna 2009 v 15:48 | Storyteller |  Ze života (mého)
Je těžké začít po tak dlouhé době. Dlouhá doba je sice relativní pojem, ale upřímně mě iritovalo, že jsem se při pohledu do jakékoli obrazovky rozbrečel jako u Titaniku. Nachlazení je velmi nepříjemné (na jazyku mi tanou vulgarismy, ale přece si nebudeme kazit dobrou náladu, což?, a taky moje rozmilá spolužačka - kamarádka obdržela Velký slovník společenského chování.) :) Ale co, ještěže jsem byl nemocný teď - v sobotu jedu na lyžařský kurz (do Jeseníků), kdybych kejchal tam, no, potěš prso. Během nemoci jsem zpytoval svědomí, dumal sám nad sebou (a nad nesmrtelností brouka), až jsem se dobral k několika věcem (seřazeno podle důležitosti od nejdůležitějšího):


1) Můj romám (o kterém pořád mluvím, ale sotva dávám dohromady námět) bude o životě mého drahého strejdy Viktora. Hlavním důvodem mého rozhodnutí je především jeho rozmanitý život, spíše lehký, proto by to mohla být prdel.

2) Obrovskou motivací nezrušit blog je fakt, že se nacházím v oblíbenejch položkách Chiquitky. (Já Vám to prostě musel vyzvonit). Sice s návštěvností je to horší, ale psychologický dojem výsluní návštěvnost chtě nechtě přebíjí. Ruku na srdce - snad to tu není tak na nervyhrající jako zápisník nějakého šíleného depkaře.

Na internetu (myslím dnešní českou blogovou scénu) se vyskytují blogy s jednou společnou vlastností: jejich autoři se dívají na svět přes černé, temné sklo. Nemyslím lidi z komunity emo (existuje to dnes ještě vůbec?), ale spíše některé holky kolem 18. Odráží se to na stylu jejich psaní - jak srdceryvně je zradila jejich láska, jakej je život svině, jak je všechno hrozný a už to tu nemá cenu. Já tyto blogy neodsuzuju, ale víte, teď jsem přečetl Sophiinu volbu, kdo neví, nepochopí, takže nic proti.

No, tak jsme se zamysleli a můžeme pokračovat 8) …

3) Čas do pololetního vysvědčení (nedávno Vánoce, pak Silvestr, teď toto *upf*) se dramaticky zkracuje. Mě to ani tak nevadí, protože snad budu mít vyznamenání (pokud ve škole nedojde k politickému převratu nebo neprovedu na lyžáku něco nespolečenského, atd., ale to se myslím nestane). No.

Na závěr ještě středeční akční přestávka:

Ve středu odpoledne chodíme ke kamarádovi (popisuju ho jako Vladana v prvním příběhu tohoto blogu) domů nebo do místnosti ve sklepeních bytovky, kde mají byt. A tam se to taky stalo. Kolem šel soused - problémista chorvatského původu (lidi, buďte rádi, že nežijete na bytovce), takže jsme byli doneceni se schovat na samotný konec chodby za zeď, kde by nás nemusel najít. Nakonec nás nenašel. Byl už u druhého konce chodby, ale já jsem si blbec kýchl, takže se samozřejmě vrátil a vyprovodil nás s výhružkami, jesli se to stane přístě, zavolá na nás policiju,…

Zdravý a neakční týden!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 chiq chiq | Web | 14. ledna 2009 v 17:48 | Reagovat

Ou, tk to je mi ctí, že je ti můj seznam oblíbených blogů motivací:)

2 Storyteller Storyteller | Web | 14. ledna 2009 v 20:39 | Reagovat

I tvůj komentář je motivací :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama