Leden 2009

Status: Mixed feelings

29. ledna 2009 v 20:01 | Storyteller |  Ze života (mého)
Vážně, ale velmi vážně se obávám, že dříve, či později mi sem vleze nějaký nezvaný host. Konkrétně můj profesor informatiky (a bohužel i matematiky a tělocviku, co naplat). No, takže jestli jste profesor informatiky, matematiky a suplujete z tělocviku v jedné osobě, tak vás při vší čestnosti vyzývám, ať neprodleně a navždy opustíte tento blog, nebo se ještě něco dozvíte a pokazíte mi průměr z informatiky, matematiky a tělocviku. Bože.

Měl bych něco napsat.

28. ledna 2009 v 19:58 | Storyteller |  Ze života (mého)
To se ale snadno řekne, snadno si to v duchu odsouhlasím, ale realizace je už horší. Tvůrčí krize jsou kamenem úrazu mého reloadu, a i když návštěvnost neřeším, je to pravda. Ále co. Pokusím se vymámit po mamince*ironie* omluvenku, a radši, než se honit za míčem, si skáknu na houbu k TheBohdan. Nechci si znovu načít má křehká kolénka a přiznejme si - není lepší být v hospodě, než chytat pohledy toho … tělocvikáře? No. Uvidíme.

Loosing emotion, finding devotion

26. ledna 2009 v 14:51 | Storyteller |  Ze života (mého)
Dnes ráno se mi stávalo příjemně, ba co víc - byl to božský pocit. Cestou do školy jsem se usmíval, plný radostného očekávání mnoha úspěchů. I ostatní lidi byli plní radosti a veselí.

O lyžáku

23. ledna 2009 v 18:16 | Storyteller
Je toho víc.
Zaprvé bych chtěl pozdravit: Ahoj! 8)

"Réva" + dotazník

16. ledna 2009 v 14:32 | Storyteller |  Ze života (mého)
Dnes byla ve škole cimbálovka "Réva". Aspoň, že jsme měli jen 2 vyučovací hodiny. Cimbálovka hrála tracky, které by se líbily spíše našim prarodičům, ale i Nothing Else Matters a Malou Dámu, kterou totálně, ale totálně podělali (shodli jsme se, že kdokoliv ze školy by jim mohl dělat sólistu).

Zítra jedu na lyžařský kurz, vracím se v pátek za týden. Proto zanechávám dotazník:
1) Jaká je tvoje oblíbená kniha?
2) Jaký obrázek máte na ploše? Stáhnutý z internetu nebo fotografii z vlastní tvorby? A co je na něm?
3) Situace: Účastníte se reality show ,,Kdo přežije" a máte možnost si s sebou vzít jednu osobní věc. (připomínám, že jedete na opuštěný ostrůvek, jídlo a pití budou zajištěny a budete tam s dalšími soutěžícími). Jaká věc to bude?
4) Která osoba vám nejvíc vyhovuje pro vyprávění? (pro nečeštináře: Věta "Být.": v 1. osobě - Jsem.; v 2. osobě - Jsi.; ve 3. osobě - Je.)
5) Jmenujte 4 až 6 nejoblíbenějších skladeb, které máte ve svém mobilu / mp3 přehrávači…

Děkuji, pokud jste vyplnili.
Bože, vzpomínám lyžařský kurz v 7. třídě. Byl jsem tehdy nachlazený, ale i přesto jsem lyžoval. Od té doby jsem stál na lyžích asi … hmmm, přibližně 4krát, takže nic moc. Asi budu chtě-nechtě ve druhém družstvu. Nebo ve třetím. No což. Ostatní kluci chcou brát chlast a trávu, doufám, že odolám. Musím.

Zatím, naviděnou.

Zvířátka na talíři: úvaha + dotazníček

12. ledna 2009 v 13:15 | Storyteller |  Užití myslidel
Určitě už jste viděli reklamu s Bóbikem.
Určitě už jste slyšeli někoho řešit problematiku požívání domácích miláčků.

Po pauze

11. ledna 2009 v 15:48 | Storyteller |  Ze života (mého)
Je těžké začít po tak dlouhé době. Dlouhá doba je sice relativní pojem, ale upřímně mě iritovalo, že jsem se při pohledu do jakékoli obrazovky rozbrečel jako u Titaniku. Nachlazení je velmi nepříjemné (na jazyku mi tanou vulgarismy, ale přece si nebudeme kazit dobrou náladu, což?, a taky moje rozmilá spolužačka - kamarádka obdržela Velký slovník společenského chování.) :) Ale co, ještěže jsem byl nemocný teď - v sobotu jedu na lyžařský kurz (do Jeseníků), kdybych kejchal tam, no, potěš prso. Během nemoci jsem zpytoval svědomí, dumal sám nad sebou (a nad nesmrtelností brouka), až jsem se dobral k několika věcem (seřazeno podle důležitosti od nejdůležitějšího):

Fotky #1

4. ledna 2009 v 12:00 | Storyteller
Podotýkám: Panasonic Lumix DMC-FX10, 6Mpix a žádné úpravy v grafických programech.

Přání do nového roku ´09

1. ledna 2009 v 15:43 | Storyteller |  Střevo
Tak je to tu. Zas nový rok. Jak to letí. No.
Účastním se dnešní soutěže o nejlepší přání, toš doufám, že bude mít úspěch (no, i když). Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, což?