Prosinec 2008

Úvaha o využití matematiky v běžném životě

30. prosince 2008 v 13:25 | Storyteller |  Ze života (mého)
Tuhle jdu jednou městem, vesele si to krosím po chodníku, až na mě najednou vybafne zpoza rohu šílený matematik, klepne mě paličkou po hlavě, spoutá a unese na svůj strašidelný dům na svém ostrově. Nabízí mi, že mě pustí, jen, když vypočítám pět příkladů na zlomky, soustavu pěti rovnic o deseti neznámých, stanovím pravděpodobnost přežití a podobně.

No, asi jste už vytušili, že tohle asi není nejlepší příklad využití matematiky pro běžnou životní situaci. Já si myslím, že matematiku ale budu potřebovat. Přinejmenším teď, na střední škole a později na vysoké (doufám, že se dostanu…). Ale kdy potom (v životě) budu potřebovat vědět, že x2 - y2 je (x + y)(x - y)? Odpovím si sám: nikdy. I když nikdy neříkej nikdy. Pokud bych měl pomáhat mým budoucím dětem s matematikou - ruku na srdce - to už se mě 100krát vykouří z hlavy, což?

Proč se tedy matematika učí? Domnívám se, že důvod je takový: Kdyby se neučila matematika a vypařila se ze všech rozvrhů všech škol, byl by ve školách možná mnohem lehčí vzduch, nicméně by si rozmilé děti odvykly přemýšlet u úkonů, efektivně využívat logiku při řešení problémů a celkově by tak nějak otupěly, zamrzly, zpračlověkovatěly zpátky na stromy, no ne?

Na druhé straně, naučit pořádně matiku není jednoduché. Nebudu mlžit - já nemám s matematikou velké problémy (zaplaťpámbů), ale u každého matikáře v mém životě jsem se musel víceméně spoléhat sám na sebe, protože to stálo za … No. Takže tak.


Toto je jeden keř, rostoucí u nás na dvorku.

Obyčejný venkovský ... kravín

29. prosince 2008 v 9:50 | Storyteller
Jojo, Vidlákovice u Slavkova.

Opilostní stavy

28. prosince 2008 v 0:50 | Storyteller |  Střevo
1) Strejda Viktor

Strejda Viktor je bujné povahy i za střízliva. Snaží se používat rozmanité vojenské chvaty a chmaty, většinou dosti bolestivé. Křičíš. Bojuješ s ním, ale nemá to cenu. Když jej píchneš do jeho velikého pupku, vydá zvuk jako šakal. Vzápětí tě píchne do tvého velikého pupku on a ty vydáváš zvuk jako hyena. Posílá tě do Sabinova. Nevíš, co ani kde Sabinov je, ale ze zlověstného jména netušíš nic jemného. Prostě Sabinov. Vyje. Povětšinou hlasitě, pronikavě, nelibozvučně. Říkáš mu: ,,Nevyj!" On ti nadává do Mongola, jindy tě usměrňuje, ať seš rád, že dejcháš. Zkrátka a dobře, i přes jeho chování máš strejdu Viktora (mimochodem již legendu z tvých vyprávění o strejdovi Viktorovi) rád (i když tomu napomáhají cenné dárky).

Jedna volná hodina

26. prosince 2008 v 21:52 | Storyteller |  Střevo
Vycházíte ze školy. Máte totiž volnou hodinu. Jde vás pět kluků, holky mají tělocvik. Počítače jsou obsazené, proto hodláte strávit čas záslužnější činností. Obloha je zbarvená do ocelově šeda, ale ani nefouká, ani neprší. Už snad desátý den přetrvává ono krásné počasí. Jdete směrem náměstí - álej. Kostkovaná silnice je mokrá, krajně zablácená. V pekárně si kupujete křupavé bulky zapečené se sýrem a slaninou, mající zvláštní, uspokojující chuť. Školní obědy totiž vydají za lehkou svačinku.

Nyní míříte k altánu pod kaštanovými stromy. Vladan kouří. Stěžuje si na svou závislost. Líčí rána, chutě a jak trpěl v češtině a ulevil si o přestávce. Plivete do kruhu na hromádku, nikoli pryč. Sliny se kumulují do kruhu, potřebuješ se dívat na zem, abys do nich náhodou nešlápl. Vladan ti nabízí cigaretu. Zarputile odmítáš. Ve svém životě jsi neměl ještě ani jednu cigaretu. Ani jednoho šluka. Možná to přisuzuješ strachu o zdraví - strachu ze závislosti na nikotinu, možná strachu z vlastní matky, zarputilé odpůrkyně kouření. Postupem času si na tom zakládáš. Odsuzuješ kuřáky stejně jako tvoje matka. Možná kvůli tvému dědovi, jenž vykouří tři krabičky dlouhých Spart denně, možná kvůli babičce, jenž loni zemřela na rakovinu plic, aniž by kouřila.

Radek vytahuje z kapsy balíček marihuany. Marihuanu jsi samozřejmě také nikdy v životě nepožil, ani nehodláš. Předává ji Vladanovi. Vladan pěchuje sklo, přiklání k ústům, zapaluje a šlukuje. Vladan a Radek postupem času zvládnou každý tři ,,prásky". Na Vladanovi není na rozdíl od Radka nic poznat. Vladan vám každému nabízí jointa. Stejně jako cigaretu, zarputile odmítáš i marihuanu. Nemáš v úmyslu zkoušet. Když se tě však ptají na předchozí větu, řekneš opak. Snad, aby ses neztrapnil, snad, aby ses nemusel obtěžovat s vysvětlováním důvodů.

Myslíš si své, o tvých čtyřech společnících ani zdaleka ne to nejlepší. Jen ti připadne aktuální zabíjení času jako nejefektivnější možnost. Jdete k Vladanovi domů. Bydlí v nejvyšším patře bytovky, vyjít schody tě zadýchá. Byt není sice nejluxusnější, ale není to ani nejhorší. Vladan vypráví různé příhody z jeho života, které by jen tak neodhalil. Svěřuje se také se svým plánem natočit porno se svou kamarádkou, které ukáže jednomu slizounovi z áčka (psal kamarádce milostné vzkazy). Smějete se tomu, ale ty si opět myslíš své. Díváte se na hrozný animovaný seriál, na Jetixu, nebo kde. Než volná hodina skončí, stihne vám Vladan vyprávět svoje rozmanité sexuální zážitky. Jak prstil Irenu, jak se spolu navzájem dělali, jak je vždycky rychle hotovej, etc. Ty však posloucháš jedním uchem…


Zdravím moje první návštěvníky!